Reklama
 
Blog | Olga Černá

Astrid, muminci a další příběhy ze severu

Jeden moudrý člověk řekl, že máloco kromě ztráty matky prospěje dítěti víc, než když ztratí otce, začíná Rybí koncert Halldóra Laxnesse.

Vypravěč ovšem provokuje, stejně jako autor se zpívajícími rybami, a jako já, když jsem tu větu vystrčila do perexu. Vypravěčem Rybího koncertu je kluk Alfgrímur Hansson. Hansson znamená Jeho syn a na Islandu se takhle jmenují všichni, kdo nemají otce. Alfgrímur neměl ani matku, odložila ho hned po narození, protože se jí narodil vlastně nedopatřením: zrovna se chystala za lepším do Ameriky. Ale měl babičku a dědečka. Oni to tedy nebyli jeho babička a dědeček a vlastně ani manželé nebyli… ale to je úplně jedno. Byli s ním, když je potřeboval. Dědečkova mlčenlivá přítomnost na každé pídi kolem chaloupky Na stráňce v sobě měla něco podobného, jako kotvit s lodí při břehu: duše v něm nacházela bezpečí. Postarali se o něj, vychovali ho, a když mu Na stráňce začínalo být těsno, vypravili ho přes moře do světa. Do Kodaně.

Stejným směrem se vydala ze Švédska o něco později i devatenáctiletá Astrid Ericssonová, ale s Alfgrímurem se asi nesešla. Měla jiné starosti: mít nemanželské děcko nebylo v roce 1926 snadné, zvlášť ne na vesnici. V Kodani našla pěstouny, kteří se o jejího Larse starali, spolu s vlastním synem a dalším dítětem švédské svobodné matky. Našla si ve Stockholmu zaměstnání, za Larsem jezdila, jak jí čas a peníze dovolily; taky ji kvůli tomu vyhodili z práce. Když mu byly čtyři roky, vzali si její rodiče vnoučka k sobě na statek, kde s ním Astrid mohla být víc: Ukázala jsem mu všechno kolem a naučila jsem ho, jak je báječné lézt na stromy. Chodili jsme spolu na dlouhé náročné procházky do lesa a po pastvinách, až se nám občas stalo, že jsme si lehli do trávy a usnuli jsme. O rok později se vdala za Stureho Lindgrena a o syna se už starali spolu. V roce 1934 se jim narodila dcera Karin. Když jsem s tebou, nejsem smutná, řekla jednou mamince, bylo jí asi osm. Musíš mi slíbit, že budeš žít, dokud nevyrostu. Astrid to nejspíš slíbila, protože se dožila pětadevadesáti.

Děti z Bullerbynu vyšly poprvé roku 1946. Jsou hodně ze vzpomínek na dětství na statku Näs a jsou, jak už vzpomínky bývají, idyličtější nežli skutečnost. Margareta Strömstedtová v životopise Astrid Lindgrenové píše, že na statku bylo víc práce a poslušnosti než her a láskyplných objetí, protože v té době to tak prostě chodilo. Ale hezké dětství Astrid a její tři sourozenci měli: Měli jsme dvě věci, jež činily náš domov takovým, jaký byl – bezpečí a svobodu. S oběma rodiči, kterým na sobě tolik záleželo a kteří byli nablízku, když jsme je potřebovali, jsme měli pocit bezpečí, přitom nám nechali svobodu pohybu po našem okolí, plném fantastických míst na hraní.

Reklama

Byla jednou jedna holčička a ta byla tak strašně krásná a její maminka ji měla tak strašně ráda… tohle už není Astrid, ale Tove Janssonová a její vzpomínka na to, jak začínaly maminčiny pohádky. Maminka ilustrovala dětské knížky a byla moc krásná, tatínek odléval sochy a život s ním byl plný dobrodružství: večírky, veslování ve vlnách a  jednou spolu našli na břehu moře čtyři kanystry devadesátišestiprocentního! Tove později napsala muminkovu maminku, která pekla trakaře lívanců s marmeládou a ještě si u toho popiskovala, a tatínka, který psal paměti a  jednou se vydal na dlouhou mořeplavbu za tajemnými hatifnaty. Svou vzpomínkovou knížku pojmenovala Dcera sochaře. Poslední kapitola končí: Větve smrku shořely v kachlových kamnech malými, prudkými světelnými výbuchy. Ale kmen smrku jsme spálili až o příštích Vánocích. Celý rok stál vedle bedny se sádrou a připomínal nám Vánoce a pocit naprostého bezpečí.

Já vím, že už se opakuju. S tím bezpečím. Ale když mně to připadá důležité – vědět, že máte někoho, kdo vás bude mít strašně rád, i když se vám zrovna vůbec nic nedaří, a kdo vás, třeba jen na dálku, vezme za ruku, když se nadechnete a vydáte se do neznáma. A jestli je to maminka, tatínek, babička, dědeček, vlastní, nevlastní… to už je jedno.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama