Reklama
 
Blog | Olga Černá

Byla cesta

Nasněžilo, pak trochu tálo, znova mrzlo. Vyjeté koleje jsou na silnici tři, když jede něco proti, musím se vyhnout, auto klouže a poskakuje.

Ondra už může sedět vedle mě. Ptá se na něco, co viděl nahoře na větvi.
„Já nevím, musím teď koukat před sebe.“
„A nemoh´ to být orel?“
„Spíš káně.“

V kostele stromky, betlém, zima, pár lidí v lavicích. Píšťalky se střídají se sborem, Ondra se dívá, jestli se dívám a poslouchám pilně. Dívám se. Chvílema i nahoru na Krista Pána, jestli se dívá a poslouchá, ale vypadá, že má dost starostí sám se sebou. Každá ruka ho táhne jinam a tělo k zemi.

Jana říká, že děti cvičily pilně, jenom společných zkoušek letos nebylo tolik, co obyčejně. A ještě, že všechny koledy jsou vlastně o tom samém: kdo s láskou dává, třikrát víc dostává.

Reklama

Kostel je zasvěcen sv. Michalovi, v létě se hrává v kapli u sv. Maří Magdaleny na vršku nad vsí, jenže tam bychom se teď pro závěje nedostali. Magdalena radši přišla k nám dolů: „Potkala ji / Maří Magdaléna / kam ty kráčíš / sestro moje milá?“ – Takhle koledu neznám, vždycky jsem ji slyšela s Alžbětou a logicky je v ní Marie Magdalena asi nesmysl: těžko by byla Ježíškovi tetou. Ale proč by nemohla potkat Marii v naději a ne až u hrobu alespoň v písničce? Když hnedka vedle při betlémské salaši pasou Valaši, na dudy hraje Kuba a zamrzají všecky vody…

„Není ptáčka / ani křepelice / samé zimy / samé metelice…“ Poprvé jsem tuhle sloku slyšela od dvou premonstrátů u nás doma u kamen; přišli se ohřát, na čaj a na kus řeči. Jeden z nich se pár let nato zamiloval, z řádu odešel, oženil se. Letos nám k Vánocům krom přání Božího požehnání poslal i fotku malé holčičky se sáňkama.

Koncert je u konce, uklízejí se nástroje, zhasínají světla. – „To věčné nechte svítit,“ říká Jana. Jdeme ještě na chvíli k ní domů, na kafe, na čaj a na řeči. Ondra spíš na cukroví. V kuchyni je teplo, Jana nalévá do hrnečků, co si kdo řekne, ženské ze sboru sedí kolem stolu a probírají ty, co tam nejsou. Loučím se brzo, aby stihly probrat i mě.

Ondra má starost, jestli stihneme rodinu Simpsonovic.

Začalo chumelit, stmívá se, vyjeté koleje jsou špatně vidět. Nějak se v nich ještě držím.

 

 

Obrázek na titulce: Betlém Josefa Jíry v Kryštofově údolí na Liberecku.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama