Reklama
 
Blog | Olga Černá

Červem

Labuť otevřela zobák a spolkla je. Nebo červ otevřel tlamu a spolkl je... Jen a Tak se nestačili ani pořádně leknout a byli ve tmě. Neviděli nic, neslyšeli nic. Nahmatat se nedalo nic, jenom nejistá půda pod nohama. Houpala se a propadala. Jen se posadil sedl na zem a složil hlavu na kolena.

„Musíme jít dál, vstávej.“

„Kam dál. Nikam se nedá.“

„To je jedno, kam dál. Někam.“

Reklama

„Je to tu všude stejný. Tma, zima. Budem se jen motat kolem dokola. Nechci.“

„Vstávej, pojď.“

„Nechci.“

„Pojď.“

„Kdybys měl aspoň baterku!“

„Nemám nic.“

„Tak vidíš.“

„Nejdeš?“

„Ne.“

„Já teda taky ne.“

Seděli na zemi oba. Neviděli nic, slyšeli jenom, jak tomu duhému tluče srdce a píská v nose. A možná ani neslyšeli, jen si to mysleli.

„Co to je, tamhle?“

„Tam jsem já.“

„Něco tam svítí.“

„Kde?“

„Tady.“

„Tam mám to listí od Truchly.“

„Ukaž.“

Listí svítilo. Jen málo, ale když vstali a zvedli ho nad hlavu, viděli v jeho záři před sebou jasnější body. Šli k tomu nejbližšímu.

„Nějaká bílá houba, vypadá jako muchomůrka.“

„A tamhle další!“

„Jenomže houby rostou vždycky v kruhu. I muchomůrky.“

„Tyhle ne, podívej.“

Bílé klobouky hub jim ze tmy svítily jeden za druhým. Skoro jak cesta.

 

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama