Jen zatím doma poklidil, navařil, otrhal jahody a upekl z nich koláč, a pak už jen seděl na zápraží a čekal. Padla tma a Tak se nevracel. Byla teplá noc, cvrčci cvrčeli, Jen se díval na hvězdy a na světlušky, které se honily u lesa. Byla mezi nimi i jedna veliká, tlustá, letěla pomalu a zdálo se, že se blíží. Pak najednou zmizela. Na cestě se ozvaly kroky a ze tmy vyšel Tak.
"Viděl jsem tu teď takhle tlustou světlušku," radostně mu vyprávěl Jen.
"To nebyla světluška," řekl Tak, "to jsem byl já. Koupil jsem ve městě baterku."
"Aha," řekl zklamaně Jen.
Tu ale cosi zabzučelo, zavrčelo, udělalo se světlo a těsně mezi nimi proletěl hřmotný brouk se zeleně světélkujícím zadečkem. Udělal se od něj takový vítr, že oba přátelé padli na zem.
Vstali, oklepali se a Tak řekl: "Přece jen to byla světluška…"
A dívali se, jak mizí v dálce mezi stromy.
