Komentáře: Co je to úspěch?

Od: Olga

Olga — Sun, 16 Dec 2007 23:16:47 +0000

Kateřině, Martině & Yoguminovi
Mně ta diskuse vůbec nevadila, rozšířila jsem si obzory. Jenom jsem nestihla průběžně reagovat, pekla jsem cukroví a vyklízela Kunderu z knihovny.
Dělají se vůbec ještě čerti z krabičky? Mohla bych nějakého M.M. pořídit k Vánocům.
Youtube si nechávám na zítra, v knihovně mám na to lepší techniku (z grantu). Snad si moc nezaslzím klávesnici.
Děkuju, dobrou noc.

Od: Martina Břeňová

Martina Břeňová — Sun, 16 Dec 2007 22:05:52 +0000

Kateřino
vůbec se neomlouvej. Negaci tu šířil někdo jiný. Já bych asi taky nevydržela nereagovat. I když vím, že efektivní úder je „bez reakce.“ Někdy ty diskuse naberou směr různý, někdy je to i zajímavý. A někdy šlapání v….. Ale on to ten internet snad unese. Měj se hezky.

Od: Kateřina

Kateřina — Sun, 16 Dec 2007 17:09:45 +0000

to Martina and Olga
Já se bojím, že za to můžu já, protože jsem vyskočila zase jako čert z krabičky a pak v tom pokračovala. Vlastně mě to mrzí, protože mám pocit, že jsem tu diskuzi odvedla jinam, Olga s tím vlastně neměla nic společného a ten text si nezasloužil, aby se pod ním někdo hádal.
Začnu asi reagovat v diskuzích s větším rozmyslem, abych se nemusela věčně omlouvat.

Od: Martina Břeňová

Martina Břeňová — Sun, 16 Dec 2007 16:02:09 +0000

to Olga
děkuju za důležitý text, asi si ho ještě párkrát občas přečtu. Čím to, že autorky knížek pro děti mají společné rysy jako nadhled a pokoru? Alespoň z jejich textů patrno./ Je mi vždycky líto, když pod zajímavým textem čtu několikadenní diskusi, kde si své škopíčky špíny vylévá několik mindráků. Jasně, svoboda diskuse. Ale má to takovej „hořkej ocas.“

Od: yogumin

yogumin — Sun, 16 Dec 2007 16:00:24 +0000

Olgo, me to taky doslo
Nicmene zase 15 minut po vas. Tedy dnes rano ve 3:15.

K Leonardovi: To by bylo porad lepsi nez tady to od tehoz:
[http://www.youtube.com/watch?v=xXaRT8CXmGE]

Z toho bych se rozbrecel i ja.
[http://www.leonardcohenfiles.com/kisses.html]

Od: Petra Neomi

Petra Neomi — Sun, 16 Dec 2007 02:21:30 +0000

Tak čtu tuhle diskusi
a připadám si se svými třemi knihami za listopad ja dealerka heroinu :))

Mmch, proč nezkusit grant? Nakladatelství nejsou dobročinné instituce, grantová politika by tak působit měla.

Od: Kateřina

Kateřina — Sat, 15 Dec 2007 20:10:51 +0000

to pan Matoušek
Já vám rozumím (s tím pokusem o věčnost), ale já to tak nevnímám. Pro mne byla vždy beletrie hlavně příběh, který si mohu prožít s hrdinou. Někdy ve mně po přečtení něco zůstane, něco se zaryje hluboko, některé knihy se úplně vypaří a nezanechají stopu. Možná je to málo, ale já od beletrie víc nežádám. To, že se některá díla zapíšou do věčnosti, je pro mne taková nadstavba, něco, co se podaří málokomu.

Od: vass.x.tie

vass.x.tie — Sat, 15 Dec 2007 17:17:52 +0000

největší tragedie volů
je, že se s nima nikdo nebaví

Od: Jaroslav

Jaroslav — Sat, 15 Dec 2007 16:20:26 +0000

Nekažte (nekázejte?) vodu, když pijete víno!
Z pana Matouška by byl dobrý politik:

Hlásá spoustu ušlechtilých zásad, ale sám je zrazuje.

Každého tu školí, jak má psát pro psaní samo a ne pro čtenáře – a sám píše, aby se zalíbil čtenáři a vydavateli:

„..Napsal jsem a redakci nabídl text Jeden den ze života dobrovolníka… Psal jsem jej způsobem v Respektu pro tu rubriku běžným, kterým já ale normálně nepíšu… Napsal jsem ho tak, aby mohl vyjít.“

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Sat, 15 Dec 2007 14:47:53 +0000

Asi jsem to myslel a snad i řekl
trochu jinak; opakuju to pořád dokola. Je věcí každého z nás, jak se k tomu staví, a já říkám, že mám-li si vybrat mezi čtenářem a tématem, vždycky si vyberu to téma. Když do středu svého zájmu umístíme čtenáře, vždycky jsme víc než na půl cesty k němu: chceme ho rozesmát, dojmout, pobavit. A děláme pro to, co dovedeme. Jenže každá performance jednou skončí; zatímco literatura, jak jí rozumím já, je především, skoro se stydím to říct, touha po věčnosti. Zápas o ni lze samozřejmě prohrát, ale je hanba jej vůbec nezačít.

„S tím, jestli ho někdo šoupne nebo nešoupne do literárního slovníku nemá nic společného. O tom rozhodují jiní. A on o tom ani neví.“ – Tedy, jestli si tohle doopravdy myslíte… vždyť právě tak je celý náš literární provoz postaven – někdo někoho zná, někdo se někomu o někom zmíní a samozřejmě čeká, že se zas někdo jiný zmíní o něm. Prostě handl.