Reklama
 
Blog | Olga Černá

Drum bun III.

Ráno jdou do ponorných hradů, vyprávějí pak, jak lezli jeskyněmi, kam nikdo nelezl, a prolezli je skrz naskrz. Viděli dva kamzíky shora. Přinesli mi dvě palačinky s brynzou a pálenku.

 

Rumunsko66.jpg

 

Já přes den pajdám po okolí, z dosahu plastových dýmů. Říčka se vine zeleným údolím, naproti ovce. V lese bláto. Loučka na kopci, navečer balíme, abychom se tam přestěhovali. Přišli koně, sežrali chleba i s igelitovým obalem a mamaligu k večeři, taky i s obalem. Hustě prší. Martin udržuje koně v uctivé vzdálenosti od stanu klackem a vlající pláštěnkou. Rumuni odvedle mají na zahánění petflašku s kamením uvnitř, chrastí tím a řvou. Koně odešli, sluníčko. Z náhorní loučky sledujeme kouře v údolí a litujeme Edu s Janou. V noci přišli koně a ukousli Martinovi řemínek u batohu.

Reklama

 

Rumunsko95.jpg

 

Cesta pralesem k jeskyním. Na stromech vousy, buk polyká větev smrku. Stromy vpletené do sebe. Mokro. – Ty asi dolů nepůjdeš, ne? Klouže to tu. Pohlídáš nám batohy? Může si Anežka půjčit tvoji bundu? – Dívám se, jak mizí po skoro kolmé cestičce dolů do temné díry. Ještě chvíli jsou slyšet hlasy: tady je led – dej mi ruku – posviť mi – musíš šlápnout sem… ticho. Přicházejí dva Rumuni a ptají se, jestli nemám mapu. Ukazuju, že mapa je dole. Zkoušejí dolů vlézt, ale vzdávají to. Dívám se na skály, mech a kapradí. Čtvrt hodiny, půl hodiny, třičtvrtě hodiny. Klepu se. Chodím okolo nahoru dolů, abych se zahřála. Přece nemohli zahynout všichni čtyři! Nakonec vylezou: jé, tady je teplo! Jak jsme tam byli dlouho, hodinu? – V jeskyni byla zima a krápníky, kam lidská ruka dosáhla, ulámané.

 

Rumunsko88.jpg

Černé okrouhlé jezírko, stovka pulců na jednom místě, vážky. Další jeskyně s černým vápencem, ale tam už se bez lana nedá. Ponurým lesem přes kemp (palačinka, pálenka) k říčce a k místu, kde vytéká zpod skály. Martin fotí vodu a koně. Koupeme se v řece. Dvojice turistů udiveně sleduje čtveřici naháčů (Anežka si sundala jenom boty). Večer si nahoře na louce čistíme zuby, koukáme u toho na západ slunce.

Ráno je nebe jako vymetené, objevují se kopce, které tu ještě včera nebyly. Tři hodiny lesem do údolí, dvě hodiny po silnici podle řeky, horko, stop, autobus, čtyři hodiny ve vlaku, devět hodin v autobuse.

Na nádraží v Brně stařenka v klokance a pánských botách vybírá odpadkový koš.

fotky Martin

Rumunsko58.jpg

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama