Reklama
 
Blog | Olga Černá

Hubnem,

stýskali si Jen a Tak, za chvíli se ztratíme, vůbec nebudem. - Únavou se jim podlamovaly nohy, klouzaly ve starém listí. Déšť padal na kořeny, v podrostu cosi chrastilo. - Už jsme nejedli nejmíň rok. - Tři roky. - Tucet let!

Vysoko v kopcích našli studánku pod skálou. Klekli si k ní a nabírali studenou vodu do dlaní. Vedle studánky někdo postavil zahrádku z mechu, klacíků, kůry. Rostly v ní modré kytky a hnědé houbičky na tenkých nožkách.

„Ty asi jedlé nebudou.“

„Ale mně se zdá, jako by tady voněly hříbky.“

Reklama

„Teď?“

„A ještě majoránka…“

Zvedli se a vydali se za vůní. Truchla měla na plotně hrnec bramboračky, nalila jim plné talíře.

Šla je pak vyprovodit ještě kus cesty vzhůru. Les končil, prostírala se před nimi pustá země. Truchla se sehnula, utrhla pár úzkých zelených lístků a podala jim je: „Vezměte si je s sebou, kdybyste si třeba zlomili nohu…“