Měl horečku, ale pořád se klepal zimou, i ve svetrech a pod peřinou. Mluvil už trochu z cesty. Tak štípal dříví, vařil mu čaj, vyměňoval obklady na čele.
„Ještě se ti to zdává?“ ptal se. Jen kýval.
„A je tam teplo?“ ujišťoval se Tak. Jen kýval velmi důrazně.
„Tak to musí být tamhle,“ namaloval Tak šipku na podlahu. Mířila k oknu zarostlému v ledu. „Na podzim jsem tam viděl letět špačky.“
„Že mě to nenapadlo,“ ožil hnedka Jen a poslal Taka vařit polévku. „A dej tam hodně česneku,“ vymýšlel si, „a kdyby bylo vajíčko…“
To už byl z nejhoršího venku.