Reklama
 
Blog | Olga Černá

– IX.

Bylo to moře. Jen a Tak odpočívali v teplém písku, na mělčině se nechávali houpat vlnami. Dál na hloubku se báli, neuměli plavat.

Na břehu sbírali vyplavené mušle, chaluhy, ulity šneků, kusy dřev, špunty od lahví, střepy…všechno to nosili malíři a on si sestavoval podivuhodná, ničemu nepodobná zvířata. Když se mu nelíbila, nechal je přes noc spláchnout mořem, těch povedených se Jen a Tak dotýkali kouzelným kozlím vousem. Zvířata potom ožívala, poskakovala směšně nebo se odplazila ke skálám. Některá roztáhla křídla a s tichým vrčením odlétala.

Začalo pršet. Malíř si sbalil raneček a chystal se zas na cesty.

„Nepůjdete se mnou?“

Reklama

Jen a Tak právě krmili tlustého červa, který vznikl z plastikové lahve. Byl zavrtaný v písku a poulil na ně zapadlá očka. Nikam se jim nechtělo.

„My tady ještě chvíli zůstaneme,“ rozloučili se.