Reklama
 
Blog | Olga Černá

K volbám

Když mi v osmdesátých letech vyprávěla moje belgická sestřenice, že neví, komu dát u voleb hlas, říkala jsem si, jaké to má exotické starosti. Moje rozhodování bylo mnohem jednodušší: k volbám jít nebo nejít.

Seděli jsme tenkrát se spolužáky ze zemědělky na slunečních hodinách před školou; skuhrali, jak jim chodí pozvánky, jak se jim nechce, ale že nakonec nejspíš půjdou. Mně žádná pozvánka nepřišla. Toho jara jsem se přestěhovala do garsonky po babičce a cestou jsem asi nějak vypadla z evidence. Brala jsem to jako pokyn osudu a jasnou zprávu, že mám tím pádem volby z krku. Řekla jsem to i doma mamince: jak jsem ráda, že nemusím. Ale ona řekla, ať radši přece jen jdu, abych pak neměla problémy, a řekla to takovým tím hlasem „přece víš, že tvoje problémy budou i naše problémy…“

Takže jsem nakonec šla. Den byl krásný, měla jsem letní šaty na ramínka. Bílé. Když jsem předsedovi volební komise vysvětlovala situaci, hleděl na mě se zjevným potěšením: volička nad plán, a jaká pěkná! Ve výstřihu jsem sice tenkrát měla hlavně žebra, ale málo platné, byla to žebra dvacetiletá. Ráda bych se vyhnula stokrát obehraným klišé o komunistických papaláších a napsala aspoň, že předseda vypadal jako mladý Vladimír Majakovskij, ale nevypadal. Vypadal asi jako starosta Jančík. Vzala jsem papír, co mi dali, vhodila do urny, dostala Pamětní list prvovoliče a kytku a vypadla ven na slunce. Měla jsem intenzivní pocit, že mi po těle lezou slimáci.

Garsonka po babičce byla v přízemí, na balkón někdy chodily kočky, nechávala jsem jim tam třeba rybí hlavy od večeře. Tentokrát si je neodtáhly a rybama už začli hýbat červi. Smetla jsem všecko na Pamětní list prvovoliče a odnesla ven do kontejneru. I s kytkou. Šaty jsem hodila do špinavého prádla a vlezla pod sprchu. Moc to nepomohlo.

Reklama

+++

Letos se rozhoduje syn. Komu dát hlas a jestli k volbám vůbec jít. Protože až budou, bude on zrovna u Máchova jezera na Bitvě pěti armád. Armády jsou ve skutečnosti čtyři anebo jich je šest, jak se to vezme: za světlou stranu Dobra bojují elfové, trpaslíci a lidé, za temné Zlo tři různé skřetí kmeny. Na internetových fórech mezi sebou už od zimy probírají organizační záležitosti, svoji výzbroj a výstroj, a občas taky, jestli by měla volební komise v Doksech dost lístků navíc a jestli by je z volební místnosti nevykázala, když přijdou se špičatýma ušima, v kůži anebo s vousama až po pás. A budou smrdět kouřem a krví nepřátel.

Mně by se líbilo, kdyby byla jedna volební urna přímo na bitevním poli.  Pět armád by se o ni bilo za křiku Elfí hlas Zeleným! Trpaslíci pro TOP! Čechy skřetům!

Jen pořád nevím, koho by volili lidé.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama