Hospodu odemyká Maruška C., která nečte.
„Já mám dost těch novin a letáků, to než všechno projdu,“ říká vždycky, zatímco uklízím na stranu popelníky a rozkládám po zeleném ubruse Gambrinus dvě Vlasty (Javořickou a Pittnerovou), Praktickou ženu, Pravdivé příběhy a Napsáno životem. Ze stěn na mě shlížejí portréty prezidentů od Gottwalda po Havla, Klaus asi přibude, až ho začnou vyřazovat ze škol a úřadů.
Pro Marušku H. vezu pohádky, protože o Vánocích bude mít na hlídání vnoučata, Maruška F. se ptá, jestli si může ještě nechat čtyři díly Jiráskova U nás a půjčit si k tomu něco lehčího, Blaženka si bere pár časopisů a s Maruškou N. si vyměnila reprint předválečných dějin kraje „mezi stříbropěnnou Vltavou a památným Blaníkem“.
Místopisné knihy oběhnou vždycky celou vesnici. Dneska mi přišel vrátit jeden chalupář historii mlýnů, byl s ní spokojený, ale měl připomínky k obecnímu zpravodaji:
„Měla byste tam napsat něco o Vrbici.“
„Já bych ráda,“ souhlasím, „a co byste si tak představoval?“
„To je jedno, hlavně aby to bylo o Vrbici.“
Uklízím knihy, Marušky se mnou ještě proberou, co je dole v Mladějově nového, ale já obyčejně nic moc nevím. Ano, starosta si rozbil hlavu a auto a pak ještě spadl ze schodů. L. mají miminko, holčičku, a kdo bude letos protahovat silnice? Novák vždycky nahrne sníh rovnou před vrata. Paní doktorka měla zlomenou nohu, ale už ordinuje. V sobotu přijedou ochotníci z Chlumce.
„Jo, to je na nás daleko,“ řeknou Marušky, „měli by zahrát tady.“
„Tak hezký svátky, a ať tu moc nezapadnete,“ přeju a jedu zpátky do vsi.
V Mladějově zaparkuju před domem s pečovatelskou službou. Tady jsou jména i četba pestřejší: i detektivky, životopisné romány, rozhovory. Některé čtenářky a čtenáři ale dnes nepřijdou, leží tu od nich jen hromádky vrácených knih. Domem totiž hýbe skandál: paní J. chová na pokoji králíka.
Domovní řád sice zvířata jasně zakazuje, ale králík je v bedně, hlukem neruší, dokonce ani nesmrdí a paní J. by bez něj bylo smutno. Jenže když může mít J. králíka, proč tu D. nemohli mít psa? Co když budu chtít kočku? Nebo andulky? A proč se J. napřed aspoň nezeptala na obci, vždyť mohla dostat nějakou výjimku. A proč to na ni M. vlastně řekla, o tom králíkovi? Jestli teda M. bude na tom vánočním setkání, mě na něm nikdo neuvidí. Co vám na M. vadí, podívejte se, co všechno pro nás dělá, a nemusí, to J. nehne prstem a ještě by chtěla pořád nějaký extrabuřty. Jo M.! Ta mi pod vokna nasypala cement!
Králíkův stín zvolna přelézá přes práh domu, plouží se Mladějovem, zasahuje obecní úřad, obchod, poštu, autobusovou zastávku, čekárnu u paní doktorky… Probírají se charakter a morálka všech účastníků sporu, paní pečovatelka se hroutí, vzala si dovolenou a žádá, aby králíka vyřešilo zastupitelstvo.
Tohle jsem vlastně mohla taky vyprávět ve Vrbici. Jenže ono by to Marušky ani Blaženku asi moc nezajímalo.