Copak to tu asi šlo, zajímalo je. Vydali se po stopách. Nebe bylo jasně modré, bělostné pláně se třpytily, šli zasněženou loukou a polem k rybníku a po rybníce k díře v ledu. Tam stopy končily.
"Chudák," řekl Tak, "asi se to utopilo."
Z díry vystrčila hlavu ryba a pohlédla na něj kulatým okem. Druhým okem se dívala na Jena.
"Rybo," zeptal se Jen, "nevíš, co to tu spadlo do vody?"
"Tady nic nespadlo," řekla ryba.
"A čí jsou tedy ty stopy," ukazoval Tak do sněhu.
"Moje," řekla ryba.
"Tvoje?" divili se oba.
Ryba vylezla z vody ven a opravdu, měla čtyři nožičky.
"Já jsem totiž ryba s nohama," řekla. "Jestli chcete, pojďte se mnou na procházku."
Tak šli. Vzali rybu mezi sebe a po rybníce, poli a louce za sebou nechávali už trojitou cestičku.
