Nesněží. Krtek pokračuje kolem domu od západu k východu, podrývá schody.
Vytrhli mi další zub, jako by mi do díry po něm napadala všecka radost ze života. Vím, co bych s tím měla: mýt podlahy, okna, nádobí, hlavu a chodit, chodit, chodit… jo, vím to. Ale sedím a koukám do zdi. Anebo na prach pod postelí.
Nesněží, jenom mrzne.
Je první středa v měsíci, naložila jsem bednu knih do auta a jela.
Na první štaci si babičky stěžovaly, o co v televizi přišly, protože pořád byl ten Havel. Zaživa si ho nevážili, řekla nakonec jedna z nich, a teďka, když umřel, dělaj takovej tyjátr…
Na druhé štaci jsem půjčila všechny tři knihy o bludných kamenech v krajině.
A na té třetí se mně ptali na toho spisovatele, co teďka umřel: kolik mu bylo, kde žil a proč se nevrátil… jo, ten psal dobře, řekla nakonec jedna paní.
Šli jsme přes les do hospody a zase zpátky. Foukalo, nemluvili jsme moc, nevadilo to. Mirek nám natočil pivo a zeptal se, jestli už máme nějaká vnoučata, Renata mi půjčila knihu Praha očima dětí.
Přestala jsem mluvit, i doslova. Jenom sípu.
Taky čtu Vrače.
To pak všechno to hezké, co se k tobě blíží, radši rovnou sama roztřískáš a zašlapeš, dřív než si to doopravdy zamiluješ. Dřív než ti na tom začne záležet…
Sněžilo, šla jsem k rybníku. Ze břehu lezla do vody strašidla, rozšklebené sněhové hlavy se srstí ze sítin. Soustředné kruhy na ledě a pod hladinou zelené vlasy.
Rozbolelo mě v krku a hlava. Beru na to paraleny a slivovici. Já vím, že se to nemá… jo.
Sněhovou vánicí přijela z Miličína paní Zahradníčková, přivezla knížky, mluvily jsme, pořád jsem říkala, že nevím: nevím, jestli dnes děti čtou nebo ne, jak pro ně vybírat knížky, jaká je budoucnost knihoven…
Nevím, co dál. Když jsem to nevěděla dřív, obyčejně jsem začla něco psát. Mohla bych zase, třeba o knížkách nebo o dětech… nebo o lásce, to chce číst každej.
Ale píšu: hřbitov byl zrušen v roce 1772… občanské sdružení bylo založeno v roce 2001 na protest proti plánovanému úložišti jaderných odpadů…. projekt přispívá k posílení místní pospolitosti, zlepšení sousedských vztahů a ke smysluplnému trávení volného času… počítače z roku 2004 jsou již prakticky nefunkční… pošlete mi, prosím, kalkulaci na herní prvky Koník, Krokodýl, Dvojhoupačka, Žofka a Komín včetně montáže…
Pole jsou bílá, oblaka nad lesem červená. Krtek už asi umrznul, chudák.
Vzala jsem bednu a naložila do ní Otevřené zpovědi – Spletité osudy – Láska a utrpení, kapličky v krajině a Hořkej svět.
Ale o trošičku jiný než ostatní jsem snad přece jen byl. Protože se mnou dovedla být smutná.
Na jednom stole knihy, na druhém pivo, na stěně fotky z poslední leče. Příště mám přivézt Quo vadis. Louky jsou bílé, na silnicích a na rybnících led.
…mráz jinovatkou políbí
rybníky, zavře pod ledy,
přiletí Martin na huse
a sovy sněžné vznesou se…
A herní prvek „houpadlo Krokodýl“ musí být vzhledem ke změně v bezpečnostních normách ukotven tak, aby se co nejméně houpal.