"To je pes," řekl Tak.
"Myslíš," přemítal Jen.
Obcházeli okolo a dívali se z různých stran.
"Podívej na ty zuby, jasná šelma," tvrdil Tak.
"No možná," krčil rameny Jen, "ale že je to takové malé…"
A kopal do vyčnívající zadní nohy.
Trochu se tedy přeli, ale protože byla zima a tmělo se, přestalo je to brzy bavit a vraceli se domů. Tu uslyšeli za sebou jakési šramocení. Otočili se a co nevidí! Kostra vyskočila na všecky čtyři, běží za nimi, klape čelistmi a vesele vrtí ocáskem.
"Tak je to přece jen pes," řekl Jen.
Vzali ho domů, dali mu za dveře starou deku a dívali se, jak si na ní vyšlapává pelech, stáčí se do klubíčka, pokládá hlavu na přední tlapy a spokojeně usíná.
