Reklama
 
Blog | Olga Černá

Magnesia minor

Vloni jsem se dívala na slavnostní vyhlašování Magnesie Litery, kde cenu za dětskou literaturu předával Martin Roman, a říkala si, že kdybych ji nedejpámbu od něj měla někdy dostat já, musela bych ji se zdvořilou úklonou vrátit. Máme tu totiž ve vsi takový pěkný zvyk, že od ČEZu nic.

Matoušek mi ovšem nevěřil, že bych cenu vrátila, ale já chvílema umím být i docela tvrdohlavá. Takže bych se s ním vsadila a vyhrála bych pivo, za to by mi ta Magnesie stála. Protože kolik příležitostí zajít si spolu na pivo my dva máme… moc ne. O nominaci jsme pak občas mluvili, po telefonu, a vymýšleli si otázky pro paní Černou, až by měla autorské čtení. Myslím, že by se docela zapotila; možná by jí i zčervenaly uši.

Na autorském čtení jsme spolu byli dvakrát, na jaře 2010 (Antonín Bajaja, Marka Míková, Viola Fischerová) a na jaře 2011 (Josef Hrubý, Alžběta Skálová, Martin Ryšavý). Protože to byla pro mě jediná možnost, jak si všecky nominované knihy aspoň prolistovat, když už jsem z nich měla – jako jedna ze tří set – vybírat knihu roku. Prý za sebe a za čtenáře, kteří chodí ke mně do knihovny… takže jsem Matouškovi Michalovi, Čerčany, pro sichr vystavila i legitimaci. Přišli jsme na čtení o hodinu a půl dřív, nanosili knihy na kavárenský stoleček s výhledem skrz skleněnou stěnu a objednali si k nim v r. 2010 kafe, v r. 2011 rovnou i vodku a griotku. Dole pod námi seděla na vydlážděné piazzetě Nové scény skupinka bezdomovců se svými balíky a taškami, podávali si krabicák a nějaká Magnesia jim byla úplně ukradená. Knih bylo hodně. Otevřela jsem román Jana Balabána zrovna na stránce o dialýze, přepadly mě vzpomínky a zase jsem ho zavřela.


Antonín Bajaja četl tak, že jsem se těšila, až skončí. Michal vedle mě potichu bublal nevolí, nakonec vstal a šel  radši koukat z okna.
Marka četla dobře a její knížku už jsem znala, jenomže hlasovat jsem pro ni nemohla, když máme stejného nakladatele.
Viola Fischerová četla verše z Domku na vinici: o stáří, o lásce, vzpomínky, taky o smrti Pavla Buksy. Michal pak za ní šel, povídali si, paní Fischerová měla skleničku červeného a pléd, slušelo jí to, vyprávěla a vyprávěla, usmívala se… dívala jsem se na ně přes sál, už trochu netrpělivá, a když potom na podzim zemřela, říkala jsem si, že jsem byla blbá: měla jsem trpělivě sedět třeba až do rána. Magnesii za poezii ten rok vyhrála, ale co je nějaká cena proti vzpomínkám, lásce a smrti? Marka nevyhrála nic a dětem, kterým jezdí hrát divadlo do nemocnic, je to určitě jedno. Antonín Bajaja taky nevyhrál, zato se na podzim stal laureátem Státní ceny za literaturu. Tuzemsko je malé a cen tu máme!
Magnesiální Knihou roku 2010 jsou Cesty na Sibiř Martina Ryšavého.

Reklama

Josef Hrubý četl básně o dětství a o cirkusácích a potom vyprávěl historky, do kterých se úplně zamotal. Alžběta Skálová se pořád hihňala, bylo mi jí líto: jak měla, chudák, číst obrázkový příběh, kde postavy říkají hlavně věty jako: „Kde jste? Všechno nejlepší! Pojďte už! Aháá!“
Když se tím nějak prokousala, povstal v publiku Vít Kremlička a zeptal se: „Proč jste se pořád smála? A proč jste výtvarnou knihu přihlásila do literární soutěže?“ – Alžbeta řekla, že smála, protože je hrozně nervózní, a že knihu přihlásilo nakladatelství.
Martin Ryšavý četl Vrače a mluvil normálně dobře.
Magnesii vyhráli všichni tři a při předávání cen v televizi, které bylo tradičně dost příšerné, se pan Hrubý zamotal do historek, Alžběta hihňala a Martin Ryšavý poděkoval normálně. Už měl praxi.

Na jaře 2012 jsme na žádném čtení nebyli, v březnu jsem nestíhala vůbec nic, a z hlasování jsem se omluvila. Martina Ryšavého jsem pozvala do knihovny, ale když svým čtenářům říkám, aby přišli, ptají se, kdo to je. Dvě Magnesie Litery, vysvětluju, a dívám se, jak krčí rameny… takže doufám, že přijde aspoň těch pět lidí, kteří si Cesty na Sibiř přečetli a pak mi říkali, jak to bylo pěkné.
Třeba Michal.

 

Text navazuje na článek Michala Matouška: Magnesia magna

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama