Reklama
 
Blog | Olga Černá

Nejsme tu sami

Nasypala jsem mouku, cukr a prášek do pečiva do mísy, chtěla to zamíchat, z mouky se vynořil první hnát. Druhý hnát, třetí...šestý...vynesla jsem pavouka před dům a vyhodila za ním dvě nohy, které si v míse ulomil.

Byl to ten druh s malým, podlouhlým tělem a dlouhými končetinami. Bydlí pod policemi a asi je to vždycky samička. Pavučiny nemá nic moc a když se do ní strčí, začne se hystericky zmítat. Čas od času se jí z kulatého kokonu vylíhnou desítky drobných dětiček, pár dní nehybně sedí okolo a pak jsou najednou pryč.

Zvenku na oknech do lesa si staví sítě křižáci a na záchodě máme „balkóňáky", pavouky s rohovými pavučinami v několika patrech nad sebou. Občas to všechno vymetu, ale je to marné: už druhý den ráno se ten, kdo domem prochází jako první, zaplétá potmě do nových pavučin mezi dveřmi a kartáček na zuby je pevně přidrátován ke zdi.

S podzimem se do domu začaly stahovat myši ze strnišť, vyhrabaly si cestičky ve spárách kamenných zdi a v noci tam šramotí a zkoušejí se prokousat do špajzu. Koncem zimy přicházejí srnky a nahlížejí nám do oken. Jsou hladové a vysílené, dokud jsme nedali plot kolem břečťanu ve štítě, chodily ho okusovat a některé z nich zemřely na selhání srdce u schodů před domem. Museli jsme pak volat kafilérku.

Reklama

Na jaře ze škvíry v předsíni vycházejí mravenci, vynášejí své mrtvé a skládají je na hromádku. Nějakou dobu ještě bloudí domem a lezou do medu, když se oteplí, přestěhují se ven. Sýkorky obsadí poštovní schránku, pošťačky musejí nechávat noviny a složenky za dveřmi pod velkým kamenem. Seshora na ně při tom pokřikuje rehek, hnízdí na trámu pod střechou a rozčiluje ho každý živý tvor v okruhu desíti metrů.

Další rehčí hnízdo je nad okénkem do sklepa, takže dřevo se dolů ke kotli musí nosit po schodech. Na půdě žijí konipasové a netopýři, vedle nich na trámu začaly budovat svoje kulaté hnízdo vosy. V noci do oken narážejí sršni a když zapomeneme zhasnout v koupelně, je ráno plná můr a drobných mušek.
Ve vaně pobíhají rybenky, v almaře tiše hlodá své chodbičky červotoč, kredenc pozvolna zezadu rozežírají sviňky nebo stínky, podobné malým trilobitům. S usušeným prádlem si domů nosím škvory, s rybízem ploštice a červené pavoučky, se zeleninou housenky, se dřevem různé brouky a larvy, na těle klíšťata.

V čekárně u zubaře si vyprávěly dvě paní, jak se vypořádaly s letní invazí slunéček sedmitečných: jedna je postříkala jedem, druhá vyluxovala.

Já taky sem tam něco hubím, ne že ne. Ale většinou to nechávám žít. Po smrti mě stejně cosi sežere, tak co.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama