Reklama
 
Blog | Olga Černá

O užitečnosti marxismu-leninismu

S tím, jak se dětem blíží maturita, přijde čas od času na přetřes otázka, proč já jsem vlastně vystudovala zemědělskou školu. Vlastně už ani nevím. Došla jsem k ní nejspíš vylučovací metodou: jazyky mi nikdy moc nešly, rýsování taky ne, pod ekonomií jsem si nedovedla nic představit, farmacie je až v Hradci, na přírodovědě byl nával, na humanitních oborech taky nával a navíc „samej marxismus"...

Marxismus pak byl, pochopitelně, na zemědělce taky, dokonce v různých podobách: dějiny dělnického hnutí, politická ekonomie, marxisticko-leninská filosofie a na závěr zlatý hřebík do rakve, vědecký komunismus.

Jaký je mezi těmi předměty rozdíl mi unikalo už tenkrát. Pamatuju si jenom některé vyučující.

Ddrobného mužíka, jehož přednášky byly zvláštní směsicí povinných pochval socialistického plánování a nostalgických vzpomínek na pár týdnů ve sladké kapitalistické Francii.

Reklama

Hodnou slepou paní, kterou jsme jednou nepříjemnými otázkami dohnali až k slzám. – „Ale vždyť to je moje víra, tu mi nemůžete takhle brát," namítala nakonec zoufale.

Zamračeného hubeného pána, který nám skoro každý týden zadával písemné práce z klasiků. Vždycky jsme došli do knihovny, vytáhli z police příslušného Marxe nebo Lenina a opsali z něj tolik vzájemně nespojitých vět, aby zaplnily požadovaný počet stránek. Smysl to dohromady nedávalo žádný, stačilo, když se v textu vyskytovala klíčová slova: vědecký světový názor, výrobní prostředky, dělnická třída, revoluční předvoj, zánik (prohnilého) imperialismu, vedoucí úloha…

Zeptat se mě tehdy někdo na nejmíň užitečný předmět, neváhala bych ani vteřinu.

Když dneska posbírám své vědomosti ze čtyř suchdolských let, asi bych je bez problémů naskládala do krabičky od sirek. Za úplně ztracenou tu dobu nepovažuju, brigády na vinici byly docela dobré a chmel a brambory společně s předměty jako Výživa a hnojení nebo Zemědělská mechanizace úspěšně držely na uzdě mé sklony k úvahám o nesmrtelnosti chrousta (chrousta an sich jsme probírali v Ochraně rostlin). Měla jsem štěstí na spolužáky, dost času na čtení a naučila jsem se některá krásná slova: strmobýl lysý, krtčí drenáž, recesivní homozygot a pochmurnatka mrkvová. Ale prakticky nepoužiju nic. Nebo skoro nic.

Začíná nový rok, ministerstva, kraje i nadace zase vyhlásí dotace a granty. Zasednu k počítači a už pojedu: zdůvodním vliv rekonstruované (nikoli opravené) silnice na rovné příležitost. Opravy stropu na faře na komunitní život. Nákupu včelína na diverzifikaci zemědělské výroby. Pomocí lepší kopírky zajistím rozvoj informační společnosti, zájezdem do ZOO přispěju k enviromentální výchově. Podrobně popíšu protipovodňovou funkci mostku přes potok a nakonec si střihnu inovativní přínos projektu na nákup židlí do hospody.

Člověk, bohužel, nikdy neví, co se mu jednou bude hodit.