Reklama
 
Blog | Olga Černá

Obecní zpravodaj

Nechápu, jak někdo může vydávat noviny každý týden.

Obecní zpravodaj vychází čtyřikrát do roka, na starosti ho mám asi tak devět let. Můžu si za to sama: nelíbilo se mi, jak vypadá, a chtěla jsem ho dělat líp. Dobře mi tak.

Uzávěrka je 15. března. Koncem února přijde paní M. a přinese mi výpisky o svátku Tří králů: to bys tam měla dát, je to hrozně zajímavý. Četla jsem to v Osmisměrkách. – Namítám, že zpravodaj vyjde na Velikonoce, nebylo by něco aktuálnějšího? Paní P. se ptá, jestli už konečně něco napíše pan farář. Jdu mu zavolat. Před Vánoci jsem ho o článek prosila s dvoutýdenním předstihem, a to už bylo pozdě. Pan farář neví, co napsat. Říkám, že je to úplně jedno, hlavně když to bude od pana faráře. Ve škole prosím o slohovky od dětí, na úřadě o aktuální zprávy ohledně voleb a výše poplatků za odpadky.

Patnáctého března nemám vůbec nic, jenom Tři krále. Sednu si a píšu o knihovně, o divadelním spolku, o cestopisných besedách. Z černého linkovaného sešitu opisuju Staré nadějkovské domy, zápisky kronikářovy z roku 1955: „V čp. X provozoval živnost holičskou pan Y, než odvezen do ústavu choromyslných, kde také zemřel.“ – To tam přece nemůžu dát. Hledám staré fotky starých domů. Paní M. přijde a nese báseň:

Reklama

Známe to! Život nám hodí oprátku
a teprv čas nám poví
zda to byl věnec pampeliškový
nebo kus drátu za zlatku!

Jsem nadšená. Paní M. chce, abych jí po telefonu objednala vysavač.

Dvacátého března upravuju zápisy ze zastupitelstev. Musí se vyhodit všechna jména, takže zůstanou zprávy jako „obec jednala o pronájmu pozemku č. 123 v k.ú. Brtec místnímu občanovi“, ačkoliv všichni dobře vědí, že jde o pana T., který na těchto pozemcích už léta pase krávy. Ze školy mám strašidelné pověsti, olympiádu a zprávu z karnevalu. V pověsti o upírovi vystupuje školník pan Bursík. Jméno nechám. Skenuju obrázky duchů a masek. Paní P. přináší pozvánku na bezplatný seminář o inkontinenci a mladší vlastenky pozvánku na jarní úklid obce. Paní M. žádá, abych objednávku vysavače zrušila, protože nic objednat nechtěla.

Pětadvacátého volám pana faráře. Ptá se, co by tak v článku mělo být. Říkám, že je to úplně jedno… atd. Paní účetní přinese blahopřání jubilantům a poděkování za dary do tomboly na ples Sokola. Starosta dodá vřelé slovo o bezdrátovém rozhlase a černých skládkách a koupí mi flašku. Zase tefonuju, přijde několik mailů. Poskládám dohromady, co mám, vyjde mi 30 stránek A5. Musím dvě vyhodit nebo dvě přidat. Hledám další obrázky, něco stahuju z webu. Osmadvadvacátého večer se starostou a s flaškou opravujeme překlepy a chyby. Před půlnocí je hotovo.

Devětadvacátého ráno je v kastlíku obálka „do zpravodaje“:

Ty, jarní touho, kvítečku nerozvitý,
ty potůčku, jenž zurčíš ze srdce do světa,
v Tebe jsou city mé jak diamantem vryty
v Tobě mi nový život rozkvétá

Je to tradiční anonym, dneska se aspoň podepsal iniciálami. Paní účetní míní, že by to mohla být ta paní, co bije manžela. Vyhodím zprávu o webu pro farmáře, aby se jarní touha vešla.

Jdu tisknout, počítám, že za dvě hodiny bych mohla být hotová. Po třech hodinách dojde barva. Zasekává se papír v kopírce, padesát stránek jsem natiskla vzhůru nohama. K pověsti o vysáté duši zapomněla jsem napsat autorky. Přijde Ondra ze školy a říká, že psali pro zpravodaj básničky k Velikonocům. Říkám, že mi to taky mohl říct dřív. V deset večer jsou všechny stránky vytištěné a půlka z nich i poskládaná.

Třicátého volá starosta, že chybí dvacet stránek č. 12. Řešíme to po telefonu, musím už taky něco dělat doma: vyžehlit, vyprat, uklidit. Že bych si koupila vysavač?

Píšu blog.