Reklama
 
Blog | Olga Černá

U rybníka

Psala jsem si vždycky něco. Delší povídky, krátké a ještě kratší povídky, básničky, nakonec jenom na tři, na dva řádky. Slova se mi ztrácela a ztrácela, až zmizela docela. Někde pod hladinou.

Z příběhů přísloví
Z hlasu hlesnutí
Ze světa světlý bod
Od vody mlčí ryby
kdyby
šlo začít znova
Zabít slova

Znova jsem si se slovy začala na Respektblogu, asi před dvěma lety; proč vlastně?

Protože jsem se tu nemusela vejít do kolonek a předepsaného počtu znaků a hledět, aby to, co napíšu, sloužilo účelu. Na rozdíl od těch slov, se kterými jsem tehdy denně potýkala: žádosti o granty, články pro okresní noviny, texty na naučnou stezku, korespondence se Správou úložišť radioaktivního odpadu.

Reklama

Protože tu byla milá společnost, pestrá: vedle sebe si v klidu rostly zápisky ze širého světa, zprávy o kytkách, knížkách, filmech i o muzice, vzpomínky, povídky… přihnojovány v diskusích nadhledem, vtipem, věcnými argumenty a tím, co Yogumin jednou nazval "prvek hravosti a spontaneity".

Protože jsem se tu nemusela s nikým dohadovat. Mohla jsem vzít kus společného prostoru, zkusit si ho zařídit po svém a pak se s napětím dívat: bude vedle "pracuje v Brazílii" a "tlumočnice Evropského soudního dvora" někoho zajímat, jak to vypadá cestou přes pole z venkovské knihovny? – Mohla jsem psát i nepsat, číst i nečíst.

Říká se někdy, že zveřejněné texty jsou jako zprávy v láhvi: pustíme je po proudu a možná k někomu doplavou. Nevím. Je léto, můžu si sednout k rybníku, házet na jeho hladinu kamínky, udělají se kruhy a jejich odlesky pak, když svítí slunce, bude chvílemi vidět i na dřevěném můstku u hráze. Kamínek padá a padá, nakonec zůstane ležet na dně, s jinými. Moje kruhy na vodě se sejdou nebo srazí s kruhy jejich; někdo umí i žabky, někomu není hloupé hodit kus bahna, jen aby byly kruhy větší. – A pořád trvá, někde pod hladinou, i možnost, že se zaleskne pár šupin zlaté ryby anebo probudí krakatice s dlouhými chapadly.

Sedím na hrázi, přebírám kamínky: aby nebyly umazané, aby nebyly pořád stejné. Mezi větvemi měsíc, za pár dní bude úplněk. Šedivou volavku nad rybníkem je vidět třikrát: po vodě letí odraz, po břehu stín, vzduchem pták.

"Ve Vašich textech je slyšet ticho." 

Chodím sem za slovy, za věcmi, kterých se slova někdy dotknou, za lidmi.