Kalendář s akty vynechám, referoval už o něm na svém blogu Jan Kolář. Ono je akcí na odšedivění knih a knihoven hodně i bez něj.
Můžu si například na zeď pověsit plakáty, na kterých někdo sedí s knížkou v ruce a u hlavy má napsáno: čtu. Ale Sámeru Issovi zrovna moc nevěřím, že čte, natož Loukotkovou, a krom toho se na něj namouduši nechci celé dni dívat. O něco lepší je série Přečtěte si to dřív než Hollywood; možná bych to s ní mohla zkusit a pak se těšit, jak si někdo vypůjčí Starce a moře a přijde mi vynadat, že v něm nenašel krasavice z Pobřežní hlídky.
Pěkné plakáty mají i projekty Celé Česko čte dětem a Rosteme s knihou. Prošla jsem jejich weby a moc nepochopila, čeho se vlastně konkrétně týkají a v čem se liší. Číst dětem a vést je k četbě se má, určitě. Ale představa, že se rodiče chytnou za nos a sednou ke knize, když uvidí, jak dětem čtou Bára Špotáková a Michal Viewegh, nebo jak vypadá Ivana Chýlková v kostýmu Sněhové královny, mi přijde dost naivní.
Užitečné mohou být anotace na zajímavé knihy, které nabízí shodně Celé Česko i Rosteme, ale k tomu nebylo potřeba samostatného projektu, natož dvou: dají se najít na webu Čítárny, kde jich je, mám dojem, i víc. Plus portréty spisovatelů, výročí, různé žebříčky, informace z literárního provozu aj. Populárnější a jednodušší verzí Čítáren je začínající web ČteSyRád s ambicí doporučovat „sympatické“ knihy. Své příznivce si určitě najde, mně trochu vadí, že je to na něm samý TOP a celebrita. Vlastně totéž, co mě odrazovalo od televizní Knihy mého srdce.
Výborná mi připadá Noc s Andersenem, kterou si vymyslely knihovnice z Uherského Hradiště, rozšířila se vlastně sama od sebe a každá knihovna si ji dělá po svém. Obejde se bez knižních hitů – dokonce se v ní pokaždé objeví Čtisybrýl ušatý s nějakým zapomenutým literárním pokladem – i známých osobností. Někde dětem čtou místní ochotníci, někde babičky, někde studenti, někde pan starosta.
Když si na stránkách soutěže Kamarádka knihovna procházím odpovědi dětí na otázku „proč chodíme do knihovny“, nenajdu ani jednou „protože Sámer čte“ nebo „protože mají NEJ knihy“. Spíš „je tu útulně, nikdo tu neřve, setkání, snění, legrace…“ touhle cestou se mi jde líp a doufám, že bude schůdná i pro dospělé. Webovky knihovny, Facebook, internet, novinky v regálech, jasně, ale taky jsem v pátek šila záclony, ukecávala jednoho ze sousedů, aby tu vystavil fotky (okolních kopců), četla dětem z knížky, po které dneska v žebříčcích neštěkne pes, a nechala je lítat v prázdné svatební síni; mamky si zatím zdrbly.
Šedivět hodlám dál, tloustnout snad ne, s leností bojuju se střídavým úspěchem, na blond se odbarvovat nechci a knihovnu čtu, když už, spíš modrou. Jestli je to dost sexy, nemám tušení. Ale dala bych sem na závěr odpověď na sexuální problém, který mě vždycky zajímal a nevěděla jsem, koho se zeptat. Našla jsem ji úplně náhodou na webu Ptejte se knihovny, který mi – na rozdíl od některých výše zmíněných – připadá opravdu SUPER. Tak tady.
Obrázek v perexu pochází z knihovnického webu http://www.inflow.cz/