„Jé, vy jste legrační,“ radovalo se děvčátko, které Jen s Takem potkali u potoka, „já si vás nechám a budu si s váma hrát.“ A už je vedlo domů, nakrmilo je a ustlalo jim v panenčích postýlkách.
„To se máme!“ libovali si Jen a Tak. Jedli, pili, lenošili a pomalu se zakulacovali. Děvčátko kolem nich poskakovalo na buclatých nožkách. Jednou si přivedlo tři kamarádky.
„Budeme si je kutálet,“ vymyslely si, a už nesly Jena i Taka na kopec. Podtrhly jim nohy, dloubly je do tlustých bříšek a pak už za nimi běžely ze stráně dolů a smály se, jak nadskakují na krtčích hromádkách. Dole je sebraly a znovu! Potřetí toho měli Jen s Takem právě dost. Pod kopcem vzali nohy na ramena, prokličkovali vysokou trávou a než se holky vzpamatovaly, byli už daleko, skoro za obzorem.