Reklama
 
Blog | Olga Černá

– X.

Zvířata už nestavěli, neuměli to. Pozorovali pěnu na vlnách, barevné plachty lodí v dálce, hádali, kam která pluje. Zpod pruhovaného slunečníku se na ně díval starý muž s knihou na klíně. Poslouchal jejich rozhovory, viděl hru s podivnými zvířaty.

„Půjčte mi, prosím vás, to vaše kouzlo,“ požádal je jednou. Tak mu vous váhavě podal, starý muž ho podržel v dlani a před očima se jim měnil: vrásky se vyhladily, vlasy ztmavly, kalhoty se zkrátily. Než se vzpamatovali, stál před nimi v písku pláže malý kluk. Usmál se, kozlí vous strčil do kapsy a utekl. Ze svého lehátka zvedl krásnou, pestrobarevnou mušli, nesl ji k vedlejšímu slunečníku světlovlasému chlapci asi tak velkému, jako byl teď on sám: „Budeš si se mnou hrát?“

„No to je pěkné,“ říkali si Jen a Tak, když viděli, jak ti dva běhají po břehu moře a pokřikují na sebe, „ale jak my se teďka dostaneme domů?“

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama