A měnili se v kapky vody a z kapek v obláčky páry, stoupali k nebi a tam, vysoko, zmrzli na dvě sněhové vločky. Drželi se pořád při sobě, přeletěli vinice, hory, nížiny, bažiny, nad svojí loukou na sebe mrkli a spustili se dolů.
Padali pomaličku. Dotkli se země a už zas jako Jen a Tak došli ke svému domku. Pes na ně čekal na prahu, okolo něj pět velmi chlupatých, už odrostlých štěňat. Smetli sníh z kredence, rozdělali oheň v kamnech, zavřeli okna a uložili se do postelí: Tak se třemi štěňaty v nohách, Jen se dvěma a s jejich maminkou.
„Co se nám asi bude zdát.“
Ale byli po cestě tak unavení, že všechny sny té noci zas zapomněli.