Reklama
 
Blog | Olga Černá

Z regálů III

Jsou taky historky z regálů, knihovnické: „Chtěla bych takovou knihu, povídali mi, že je dobrá, ale když já se stydím říct, jak se jmenuje..."

„Tak to zkuste, aspoň kus názvu.“
„To nejde, já se hrozně stydím.“
„Nestyďte se, klidně mi to řekněte.“
„Já nemůžu.“
„Nebojte, já to přežiju.“
„Ehm… no… teda… tak dobře… ehm… bylo to: Neserte se mi do života.“
„Aha! To bude Asertivně do života, od Nováka.“
Ono se nakonec nějak dohledá všecko: Ema Wágnerová je ve skutečnosti Marie (M.) Vágnerová, Heidi Havrdová autorská dvojice Hajný-Havrdová a Pif Paf Edith Piaf.

 

* * *

Reklama

Takže polní nářadí? To je DRUPOL? Nebyl původní můj návrh nějak víc zajímavý? – Jsem pečlivý, z regálů opisuju i křestní jména:
Josef a Marie
Karel a Marie
Otto a Eddy
Luboslav a Alena
Josef a Anna
František a Marie
František a Jaroslava
František a Alena
Stanislav a Anna
Stanislav a Marie
Václav a Marie
Jako by na nás někdo mluvil cizím jazykem, kterému kupodivu rozumíme.

 

* * *

To jsou jména jak z Vlasty Javořické. Autorky českého venkova, hlavně předválečného. Napřed jsem nad ní trochu ohrnovala nos, pak jsem si v ní četla a viděla jsem, že si na vesnici úplně nezvyknu nikdy.
A pak v té hospodě Pavel zaslechl cosi, čemu nechtěl uvěřit, ale co ho tlačilo jako můra. To byla nová tíha, jež mu ležela na prsou. Neřekli mu to přímo, jen Koliha, takový přihlouplý chalupník, pošeptal Pavlovi, co si prý tady, dříve než on přišel, povídali –
Pavel a Fanča.
„Pavle,“ šeptala a sahala po něm, „co je? Co se stalo? Co je ti, Pavle, slyšíš mě? Podívej se na mne, jsem přece tvá žena, jsem s tebou!“ Setřásl ji divoce a rozeběhl se po světnici, k oknům, ke dveřím a zase zpět. Myslila, že se zbláznil.
Až budeš v regálech místo Vlasty J. Ty, bude to mnohem dobrodružnější: Pavel a Terezka, Pavel a Andrea, Pavel a Eva, Petra, Julie, Anna, Jindřiška, Lenka, Barborka, Eliška, Madlenka, Karolína…

 

* * *

Nebudu v regálech nikdy.
Už otravuju, viď? V písmenkách uložená tresť ducha. Vyjmout, zalistovat. Vrátit do regálu. – V regálech jsem přeci teď, živý, skutečný. Nenapsaný. Vděčný. Sháněl jsem tu práci jedenáct měsíců a mám ji na půl roku… pečlivý, i křestní jména zapisuju. A když vypnu počítač a jdu domů, ve volném čase pak spravuju družstevní majetek za 65 milionů. Vlastně jako hobby! Není náš svět legrační?
Kdybych majetek spravoval jako něčí zaměstnanec, zapisoval bych ve volném čase křestní jména? Na to se ptejme! – Jenže aby se zas, že jo, nezamluvila ta Madla. Madlenka. H.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vysvětlit, kdo ona je… co myslíš, stačí tohle jako vysvětlení?

 

 

(pokračování za 14 dní)

 

Související texty: Z regálů II