Reklama
 
Blog | Olga Černá

Z regálů X

Regály jsou… teď nějak všude. Dokonce i tady.  

Malá ukázka: Než vzniklo zemědělství, šplhali lidé po stromech a vyhrabávali v zemi kořínky a bulvy. Jen ti šťastnější, bydlící u moře, mohli jíst ústřice. Pak ale lidé dostali chuť na alkohol a museli začít se zemědělstvím. Díky tomu lidstvo vykročilo směrem k prosperitě. Díky tomu můžeme dnes používat Internet, využívat výsledků vědeckých kapacit a nakupovat v hypermarketech. Zkrátka, všichni můžeme společně pokojně drancovat rodnou planetu. Stále je ovšem zapotřebí nasytit hladové krky, které se díky neukojitelnému sexuálnímu apetitu lidí stále množí. Při každém jídle bychom proto krom Bohu měli poděkovat také zemědělcům za dary, které pro nás v potu tváře vypěstovali…

 

* * *

Reklama

Ano, jídlo a Boha jsme zatím zanedbávali.
V regálech můžou být taky marmelády, kyselé okurky, domácí víno. V regálech toho může být! V nejlepší shodě:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obrázek je prý z Levných knih.

 

* * *

Dokonce existuje hudební label Regal Records. – Vydala u nich desku Lily Allenová… to je taková ta hudba „nestresovat se v rychlé době honbou za dokonalostí.“
Richtig! Nestresujme se. Nebo nás rychlá doba pohltí. – Tak ono to došplíchlo i do muziky. Dávno už existuje masitý literární trh s pologramotností: autentické, blby neurážející, vstřícné. Dokonalé… do regálu. „Pojď, čtenáři, počti si. Vyplivuju slova s chybami, bez oprav, bez jakéhokoliv záměru estetického… jen si počti, starý brachu! A buď klidný, nepotká tě pochyba o sobě samém; umím, co ty. Nic. Jen tě pohladím po vlasech a ujistím, že je to tak úplně v pořádku.“
Tak ono už to došplíchlo i do muziky. Tažení proti stresu zaznamenalo další pozoruhodný úspěch… proč já se neumím radovat z toho, co prostě je? A tolik mě trápí, co není a už nejspíš nebude?
Kdo jsem, a odkud vlastně?

 

* * *

Prší. Představujeme si, jak nám mohlo být, kdyby nám nebylo tak, jak nám je, a nestalo se, co se stalo. Tak vzniká lítost. (…) Ne že by mi nebylo dobře. Je mi dobře, ale ještě ne příliš. Nikdo nic nenamítá proti tomu, abychom se vrátili do Prahy.
Do Prahy už se nevrátím, na vsi si nezvyknu. Zůstanu viset na půl cestě, ale tak to mám se vším: mezi městem a venkovem, tichem a rozhovorem, domem a světem… mezi under a hóch.
Mluva, ba i psaní hovorovou formou ve veřejném prostoru, chybné vazby i gramatické chyby jsou někdy snahou o familiární přiblížení se k oslovenému, někdy se vydávají za humor, někdy se tváří jako rebelské odmítnutí  formálnosti, oficiálnosti, zdánlivě i establishmentu; zdrojem až demonstrativního neumětelství je totiž také neporozumění světu a z něj plynoucí potřeba jeho odmítání a popírání jeho „pravidel“. (…) Za vznešeným zrovnoprávněním „hodnot“ umění a neumění (jež divákům dává slastný pocit, že tohle by dovedli klidně taky) se pak obvykle skrývá prostě neumění, neznalost, nedbalost či myšlenková laxnost a nezávaznost…
To píše Luděk Richter, loutkář. Hraje pro malé i velké, už přes čtyřicet let. Poznámky o divadle vydává nákladem vlastním.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(pokračování za 14 dní)

 

 

Související texty: Z regálů IX

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama