Komentáře: Z regálů XII

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Fri, 08 Jul 2011 22:02:20 +0000

A jak mě Olga sprdávala!
Asi jako já Tebe… pravda, ona neříkala élent. To je můj hlubokej příspěvek genderovýmu porozumění.

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Fri, 08 Jul 2011 21:09:49 +0000

Nemůžu uvěřit, že jste si v době vší vykali. Vždycky se mi zdálo, že se znáte nejmíň nevímkolik let.

Od: petr II

petr II — Wed, 06 Jul 2011 09:16:07 +0000

Až teď jsem si….
…všimnul toho kulatýho razítka.

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Tue, 05 Jul 2011 08:34:29 +0000

Já nevím, s tou srnkou.
Já bych Olze věřil. Olga pozná i chrostíky! – Zatímco já dodávám do příběhů trochu toho lidskýho tepla.

Od: yogumin

yogumin — Tue, 05 Jul 2011 00:03:05 +0000

U Lady malokdy poznam
jaky zvire chtel nakreslit. Ta srnka ale bude spis lan.

Otec resici zivotni situace podle prirucek – tak to je fakt dost vtipny.

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Mon, 04 Jul 2011 12:22:37 +0000

Nehledě na orgasmy,
v těchto počtech se cítím být laikem. Nemám na to ani soudně ověřený punc, ani věrohodné srovnání, neb tak dávno nejsem single, že už ani nepamatuju… zviklal jste mne! Teď ta nejistota…!

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Mon, 04 Jul 2011 12:00:22 +0000

No jo, ten váš orgasmus..
To je legrační. Já zase vždycky říkám, že 2>1+1. Tak jak je to vlastně?

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Mon, 04 Jul 2011 11:13:10 +0000

Páni! Tak Olga je v Rumunsku na horách,
to jsem měl vědět, to bych rovnou pochválil (ona mně za moje minulé, nejspíš neobratné chválení dala ťafku). Nebo radši nevědět a nezávidět: kdy já jsem byl naposledy vlastně na horách?

K autorské dvojici OČ&MM: ačkoli každého z vás samostatně čtu rád, váš mix je mi potvrzením jevu, že 1+1>2. To se nepodaří vždy, tak ať to vydrží co nejdýl.

Říkáte, abych nebručel… hmm. Manželka říká to samý, něco by na tom mohlo být.

Možná se prostředí RB stalo toxickým a já jsem z toho otrávenej.

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Mon, 04 Jul 2011 10:38:41 +0000

Tak už nebručte, pane Kováre.
Naše čtenost i karma odpovídají zvolenému žánru.

Představte si milého čtenáře: Olze by třeba karmu dát chtěl, ale mně ji za žádnou cenu dát nechce. Kolikrát já jsem na milého čtenáře ječel, ať klidně sedí a nechá tlačítko na pokoji, že mu na jeho karmu seru… komu teď žalovat?

Karma i čtenost jsou, jak to jen říct, záležitost sociálních sítí; vrhnout odkazy mezi vyznavače. Jako třeba strašilka pýča baudyš. Něčeho podobného přeci nemůžete litovat, že to není. – Olga vám to teď nepotvrdí, chodí po rumunských horách, ale my jsme opravdu vděčný za těch plus minus tisíc návštěv a deset hlasů, který pokaždý dostaneme. Jsme šťastný, že jsme našli společnou řeč, přestože jako autoři jsme každej tolik jinej; psaní nám přináší radost a je to na něm vidět; co byste chtěl víc? My nic víc nechceme.

Klidně bych mohl napsat třeba dlouho slibovanou Hvězdnou pěchotu; nasral bych tak ziliony lidí a chodili by mi zase nadávat, čtyři sta ohlasů… a jiný by se zas chodili kochat, jak ty druhý dostali přes držku. Uměl bych to, pořád to umím.

Ale už radši dělám něco jinýho.

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Mon, 04 Jul 2011 09:37:46 +0000

Čtenost nic moc, karma mizerná.
Kdyby autoři zvolili nějaký třeskutě atraktivní titulek – třeba Vietnamské pysky – hned by to bylo jiné, tím jsem si jist.