U sousedů se moštuje, kolébá se tam malá holčička v kombinéze a vytrvale ječí: mamííí, mamííí!
Naše děti už takhle neječí. Říkají: Kdybyste mi dávali na autobus dvě stovky na týden, ušetřil bych si na playstation ani ne za rok. Nebo: Jdu za Zuzkou a přijdu až někdy pozdě. Nebo: U toho posledního blogu máš teda pěkně blbou diskusi.
Ze zahrady sklízíme poslední rajčata, fazole, mrkev a kapustu. Kdybychom je tam nechali, nic by se nestalo. Sklidily by je plísně, myši a srnky a my bychom si halt jednou za čas zajeli do Kauflandu.
Padá listí, zlaté, rudé
je ho plná zahrada.
A co potom padat bude
až to listí opadá?
Krom listí padají taky jablka, na štrůdl. A kvetou listopadky, brzo už bude Dušiček. Vloni jsme přišli na hřbitov a babička, která se radši nechala přivézt autem, seděla na lavičce a měla v očích slzy. Zblízka jsem viděla, že brečí smíchy: vzala si omylem každou ponožku jinou.
Přišla mi zpráva, kdy zase budu péct koláč, a mail, že je potřeba pár vět od autorky. Píšu, že dneska máme štrůdl, a potom půl hodiny koukám na obrazovku s půlkou věty: Z domu a zahrady je o domě a o zahradě… Když zvednu oči, vidím kredenc s neumytým nádobím.
Potom bude padat sníh,
co ho bude ve větvích,
co ho bude všude, všude,
jen to slunko bude rudé.
Jakej štrůdl, tady byl nějakej štrůdl? To nezbyl ani kousek? Váš bonusový kredit 0,00 Kč vám byl odečten od vašeho kreditu. Příští týden se v knihovně nebude topit, vezmi si pořádnej svetr.
Na šňůru věším ponožky, trička, bundu, prostěradlo. Že bych tam mohla pověsit i sebe, to už mě docela dlouho nenapadlo.
Slunce, svetry a lásky, na staré klouby a stará kolena. Z domu a zahrady je trochu vzpomínka, trochu skutečnost a trochu přání… asi jako všecko, co píšu.
Nebe je modré od obzoru k obzoru a tráva pořád ještě zelená. A to nádobí pořád ještě neumyté.