"Ti se mají," povzdechl tiše Jen.
"Pojďte taky," smáli se na ně tenkými hlásky panáčci.
Jen a Tak se tedy rychle svlíkli, vyběhli z domu a rovnou do louže. Rozlila se už dodaleka doširoka. Nastavovali ruce, břicha i záda pleskajícím kapkám, cákali na sebe, honili se a dávali pozor, aby přitom malé panáčky nezašlápli. Potom přestalo pršet, z mraků vylezlo sluníčko a malí panáčci zmizeli.
"Škoda," řekl Jen.
"Aspoň se teď pořádně usušíme," těšil ho Tak.
Natáhli se k lesu do trávy a vyhřívali se, až z toho docela usnuli.