Osmiveslice jede po proudu, labutě proti proudu. Šedý dům na protějším břehu má na střeše dvě divné pokroucené věžičky, k čemu tam asi jsou? Možná komíny. Kolem procházejí dvě holky, jedna z nich nese mimino v dupačkách a s kohoutem na hlavě, ta druhá tlačí kočárek. Je na ježka, trochu prošedivělá, ve vytahaném tričku bez podprsenky. První holka má culík a tmavé brýle, obě dvě vypadají vesele a taky, že si to děcko pořídily spolu.
Z hospody vychází servírka v černém, s cigaretou a mobilem. – Mami, já jsem v práci. Až do 11. Jo, zavolám.
Jdu si pro pivo.
Po proudu jede jednoveslice, připadá mi rychlejší než osmiveslice. Proti proudu dvě husy. Nad střechou šedivého domu stoupá letadlo, lípa vedle něj asi kvete, je celá zlatá.
Zleva přichází hasič v černé uniformě se dvěma reflexními pruhy. Dva turisté u vedlejšího stolku si ukazují Pétržín. Předtím si přáli dvakrát piróh se zláninou. Hasič jde zpátky, zvedá ruce k nebi a volá: Hurá! Vyhrál jsem! Hurá!
Přichází paní se psem, pes vypadá jako kříženec mezi chrtem a jezevčíkem, vousy má jak vydra. Jde pozadu a kouká na paní, paní mu hází piškot. Letí další letadlo. Nebo to je to samé? Po mostě jede sanitka. Z hospody vychází servírka v bílém. Hasič znova přichází zleva, s ním jdou dva policajti. – Když jste nás volal, musíme to dořešit, říkají. Za chvíli přejde třetí policajt. Začíná mě to zajímat, neměla bych si ještě dojít pro pivo? Radši ne. Za policajtem jede kluk na koloběžce.
Po řece pluje loď Tyrš. U břehu kotví loď Nautilus – Visla – Praha. Zprava jedou dva mládenci na dvoukole, asi si ho pořídili spolu. Tomu zadnímu vlaje vous. Zleva projede muž středního věku na čemsi, co vypadá jako kříženec mezi kolem a koloběžkou.
U hospody zastavuje veliké černé auto, vylézá tlustý chlap v červeném tričku bez podprsenky. Zdraví se se servírkou v bílém a vytahuje z auta krabice s lahvemi sektu.
Policajti s hasičem se vracejí. – Mě to mrzí, mě to mrzí, říká hasič. Kluk s pivem si jde sednout na molo, splasklý batoh pokládá k nohám a kouká na řeku. Dopiju, musím už jít. Na lavičce až u vody sedí dvě hubené babky, jedna z nich je ohnutá skoro do pravého úhlu. Kolem hlavy mi pokřikuje čajka, česky racek.
Na galerii Mánes visí plakát: Příběhy pozpátku. Sv. Vojtěch je open for prayer. Jdu to zkusit. Zdraví a lásku, co jiného. Jen nevím, jestli modlitba po dvou pivech vůbec platí. Z lavice vpředu u oltáře vstávají dvě staré dámy. Vlastně ani nejsou tak staré.
Před kostelem se hádá holka s klukem v autě: Průser je v tom, že ty mi prostě lžeš. – Řekni mi pravdu, řekni mi pravdu… takhle začínal jeden starý film. Připadá mi, že toho vím čím dál tím míň. Dostala jsem knihu, otvírám ji na str. 56 a čtu: Člověk kouká, přesně nerozumí, ale duše se mu svléká.
Až budu stará, budu se jenom dívat na řeku.