Reklama
 
Blog | Olga Černá

Docela mimo.

Slunce za lesem zapadalo, hladina jezera tmavla. Jen a Tak se zastavili u okna a poslouchali zvuky ticha. Odkudsi houkala sova, okolo plotu se prosmykl kocour. Pes pod pohovkou oddechoval ze sna.

V kamnech praskala polena, plameny po nich natahovaly prsty. Voda v konvici bublala, podlaze vrzala prkna. Kniha si sama obracela listy: deset, dvacet sedm, sto dva… Obrazy na zdi se posouvaly, mizely do tmy. Klika cvakla, boty se vydaly na cestu. V lednici nezbylo nic, dokonce ani ocet z oliv. Ucho hrnku se pod dotykem rozpadlo. Sklenice praskla. V polici skuhraly svetry. Pavouci v koutech dupali. Nohama psali po zdi, jejich stopy byly jak morseovka. Tyhle vzkazy se nedaly zapamatovat. A ani zapomenout. 

Neboj se, Taku. To je jen noc.

Ty se taky se neboj, Jene. Jsme tu doma. Pokojem dlouho poletovaly sny, moje i tvoje.

Reklama

Vzali se za ruce, vlezli si spolu pod deku, usnuli jako dva utopenci.

I vy se nebojte. Nikdo.

Dobrou noc.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama