„Nebral bych toho víc, než co se vejde do kapes,“ balil si sirky, nůž, sluneční brýle. Tak zvedl oči k zamračené obloze, naskládal do batohu pánvičku, deku, provázek.
„Hlavně si vezmi dobré boty, “ připomněl Jenovi ještě.
Rozloučili se s domkem. Otevřeli mu okna dokořán, aby se po zimě prohřál a provětral. V kuchyni nanosili na stůl zbytky zásob. Shrabali suchou loňskou trávu, studánku vyčistili a Tak k ní postavil modrobílý plecháček. Pak si to rozmyslel, strčil ho Jenovi do kapsy a došel domů pro červený: „Bude líp vidět.“
Pískli na psa a chtěli jít. Ale pes seděl na prahu, vrtěl hlavou. Choval se jako kočka.
„No tak dobře,“ řekli mu, „když nechceš, zůstaň.“
Mával jim vesele ocasem.