Podobné dýchánky se u nás dějí už přes deset let, ten současný měl – ze strany „Správa a ministerstvo“ – jediný cíl: přesvědčit zdejší vesnice, které úložiště radioaktivních odpadů po celou dobu zatvrzele odmítají, aby povolily na svém území aspoň geologický průzkum. Mohly by za to dostat pár milionů do obecní kasy. Je to vůbec poprvé – od roku 1992, v němž se místa, kde bydlíme, octla „na seznamu“– kdy se nás někdo ptá, jestli něco chceme nebo ne. A dost možná, že i naposled: podle tuzemských zákonů si obce moc vyskakovat nemůžou.
Úvodní tradiční přestřelku mezi zastánci a odpůrci jádra na pódiu notně protáhlo ministerstvo, jmenovitě inženýr Šula, který podrobně pohovořil úplně o všem: když mi Pán Bůh dal úřad, dal i rozum.
V následující diskusi od projaderného křídla opakovaně zaznívalo „chceme se s vámi dohodnout, nebudeme vám nic nutit, nepůjdeme tam, kde nám nedůvěřují“. Myslela jsem na všechny ty petice, žádosti, usnesení zastupitelstev a výsledky místních referend, které jsme do Prahy opakovaně vozili nebo posílali… nakonec jsem zvedla ruku a zeptala se: „Co bychom ještě měli udělat, abyste si konečně všimli, že u nás důvěru nemáte?“ –„Najděte jiné místo, kam radioaktivní odpad uložit,“ odpověděl mi inženýr Šula.
Na to se nedalo nic říct, řešení by to jistě bylo. Proč by se o takové věci měli starat státní zaměstnanci? Máme už neziskovky, které řeší právní problémy, vyšetřování korupce, dopravní situaci Prahy… do knihovny by mi sdružení poskytovatelů internetu dokázalo obstarat připojení řádově levněji než ministerstva informatiky, vnitra a kultury… ředitel soukromé společnosti Scio nad českým školstvím v podstatě láme hůl a říká, že slušné vzdělání pro svoje děti si budou rodiče muset hledat sami a mimo školy… možná od nás ti, kdo se zabydleli ve vyšší politice, opravdu čekají, že si všechny tyhle nudné provozní lapálie vyřešíme sami, aby se oni mohli věnovat skutečně důležitým věcem: sebeprezentaci, předvolebnímu boji a rozdělování peněz.
Ráda bych věřila, že takoví nejsou úplně všichni. Ale inženýr Šula nám dal jasně najevo, že jemu jde o peníze vždycky až v první řadě: radioaktivní odpady podle něj odmítáme proto, že bychom za souhlas s životem nad nimi dostali málo. „Kdyby tak Správa úložišť byla bohatší,“ řekl závěrem besedy, „a nabízela každému miliardu… já bych si vzal!“
„To my ne,“ volali na něj lidi z publika. „V tom je právě ten rozdíl!“
Nejsem si jistá, že je slyšel. Nebo jim rozuměl.