Reklama
 
Blog | Olga Černá

Ledem

Jen a Tak stáli u zamrzlého jezera a dívali se na ptačí stopy ve sněhu. Vedly od břehu doprostředka, byly dost velké.

„Pštros“, navrhoval Tak.

„Tady?“ namítal Jen. „Labuť.“

„Labuť je menší.“

Reklama

„Velká labuť.“

„Pták Noh.“

„Ryba.“

„To už tu bylo.“

„Nebo si z nás jen někdo dělá legraci…“

„Nikdo tu není.“

Šli ledem po stopách, byly větší a větší. Sníh pod nohama vrzal, ke břehům bylo dál a dál, mizely v šeru.

„Tahle stopa už je větší než ty.“

Led zapraskal, rozeběhly se po něm pukliny do třech stran. Jen a Tak stáli na krok od sebe, báli se pohnout.

„Utopíme se?“

Ze sněhu před nimi se zvedl předlouhý krk labutě, otočila k nim hlavu, změřila si je černým kulatým okem.

„Stojíte mi na zádech,“ sykla. A ještě: „Držte se pevně.“

Letěli nad jezerem a lesem, nad pláněmi a městy, křídla skřípěla, světla postupně zhasínala. K ránu byla už labuť mnohem menší a velmi unavená, snesla se k zemi.

„Vystupte si.“

Stáli v neznámé krajině a dýchali si na zkřehlé ruce.

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama