Reklama
 
Blog | Olga Černá

Listovat

Jen a Tak přebírali kameny, labuť opodál spala s hlavou pod křídlem. Dokonce trochu chrápala.

Kamení na hromadě neubývalo a mluvit nepřestávalo; Tak už to nevydržel:

„Nemohla bys s tím něco udělat? Stejně jsme tady jen kvůli tobě!“

Labuť pomalu zvedla křídlo, vysunula hlavu, otevřela oči a prohlížela se je. Popošla k hromadě, prohlížela si kamení. Natáhla krk, začala syčet. Kamení přestalo mluvit a taky syčelo. A placatělo, barevnělo, šustilo. Nakonec z něj byla hromada listí. Labuť se spokojeně odšourala zpátky k vodě, schovala hlavu a zase usnula.

Reklama

„No to jsme si pomohli, Taku.“

„Přes listí se nám půjde líp, Jene.“

„Jo. Ale kam vlastně jdeme?“

Nad jezero za nimi i rozpadlou skálu vpředu se snášela mlha, nebylo vidět na krok. Všude okolo stejná bílá stěna.

Jen hrábl do listí:

„Je na nich něco napsáno… asi, co ty kameny říkaly. Nebo co nestačily říct, pokračování. Tady, podívej, třeba:…v nádržce plavala krysa…popraskané dno rybníka…družstvo polního nářadí… možná to máme nějak složit a dát dohromady náš příběh? Nebo Truchlin příběh. Nebo někoho úplně jiného. Nebo i víc příběhů dohromady…“

„To přece nedokážem. Podívej, kolik těch listů je!“

Stáli v nich až po kolena. Zafoukal vítr, listy se vznesly, snesly, příběh se změnil. A znovu, znovu, znovu.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama