Projekt PIK (bezplatné připojení k internetu pro knihovny) začal v roce 2004, původně měl trvat tři roky, pak se prodlužoval a vždycky se říkalo „nevíme, na jak dlouho“. Z agendy zrušeného Ministerstva informatiky přešel do péče Ministerstva vnitra, které peníze na něj hledalo někde v běžných výdajích. Vloni v létě se knihovny dozvěděly, že končí, skoro ze dne na den: začátkem prázdnin přišel mail, že od 31.7. máme utrum. Nastaly protesty, padala silná slova o likvidaci knihoven a odstřižení občanů od zdroje informací…
Týden před plánovaným ukončením dostaly knihovny další mail od předsedy SKIPu (Svaz knihovníků a informačních pracovníků) Víta Richtera:
Na stanici Radiozurnal probehla v patek 22.7. v cca 19.40 diskuze k budoucnosti PIK. Zde sdelil namestek ministra vnitra Pavel Krystof, ze MV chape navrh vladniho materialu jako podnet k tomu, aby na platforme vlady byla zahajena diskuse o aktualizaci PIK vcetne jeho budouciho financovani. Prohlasil, ze PIK rozhodne nebude ukoncen 31.7. a nikdo se nemusi obavat odpojeni knihovny k tomuto datu. Mgr. Skuckova z ministerstva kultury rekla, ze ministerstvo ve spolupraci s Knihovnickym institutem provede v nejblizsich dnech analyzu potreb pripojeni knihoven s vazbou na velikost knihovny a analyzu nabidky pripojeni k internetu od mistnich poskytovatelu apod. a navrhne vlade dalsi postup.
Mě na tom zarazily dvě věci: jednak, že se pan předseda dozvídá o tak důležité věci přes rádio, a za druhé, že ve vládě se napřed navrhne něco zrušit a teprve potom se zahajuje diskuse a chystá analýza, jak moc je to potřeba.
Analýza vypadala tak, že knihovny dostaly dotazník, na jehož vyplnění měly dva, nakonec tři týdny. Začátkem srpna, v době dovolených, to není zrovna moc, ale dotazník byl jednoduchý: šlo o to zjistit, kolik knihoven má vlastně státem placené připojení potřebuje a nemůže si ho zařídit jinak. Bylo jich nakonec asi 2500, ale myslím si, že řada z nich prostě zaškrtla políčko „ano, mám zájem“, protože je to tak nejjednodušší: nemuselo by se nic měnit. Zjistit, jak je to s rychlostí a cenou připojení v místě a posoudit, jestli je jejich poměr srovnatelný s tím, co nabízí PIK, je někdy problém: co když je připojení levnější, ale současně pomalejší nebo míň spolehlivé?
Protože budoucnost byla nejistá, svolal SKIP spolu s Českou pirátskou stranou na srpen demonstraci. Nepožadovala jen zachovat bezplatný internet v knihovnách, ale také revidovat smlouvy s poskytovateli připojení a snížit náklady na cenu v místě obvyklou. Nevím, zda na to zareagovala vláda, ale ozvalo se sdružení Internet pro všechny, které upozornilo na to, že projekt PIK je mnohonásobně předražený (podrobněji zde), a nabídlo i řešení: bezplatné připojení k internetu by knihovnám mohli poskytnout místní operátoři, třeba za reklamu na dveřích. Od vlády by potřebovali jen přesný a především aktualizovaný seznam knihoven, které by měly zájem o připojení a případné podmínky ze strany Ministerstva kultury, zejména co se týká parametrů připojení.
Čekala bych, že po takové nabídce hrábne ministerstvo všemi deseti, ale v diskusi k článku na Lupě jsem se dočetla, že od začátku ministerstvo kultury nejevilo o projekt zájem a SKIP se k němu stavěl velmi vlažně.
Knihovny se o iniciativě Internet pro všechny dozvěděly 14. října mailem od předsedy SKIPu, který jim překopíroval nabídku od předsedy sdružení, pana Miloslava Sovy, a současně napsal, že projekt PIK bude pokračovat a že do něj budou moci take zapojit nove knihovny, ktere doposud v PIK nebyly. Vychodiskem budou informace ziskane v pruzkumu, ktery probehl letos v srpnu, ale nektere informace bude nutno doplnit, zejmena skutecne oslovit vsechny knihovny a jejich provozovatele. V ramci PIK bude nabizeno zakladni pripojeni, ktere odpovídá kvalitou tomu, co je bezne na trhu. Bude vhodne zejmena pro male knihovny. Zakladni parametry a podminky noveho PIK dostaneme od Ministerstva kultury nejspise v pondeli a potom posleme podrobne pokyny k tomu, jak dale postupovat.
Maily moc nemažu, prošla jsem je dneska až do konce listopadu, ale žádné podrobné informace jsem v nich nenašla. Až 28. února mi přišel odkaz na článek o tom, že 2500 knihoven bude odpojeno od internetu… přesně za měsíc, 28. března. SKIP píše premiérovi, že na něj není spoleh, já jsem zavolala starostovi, poslal mi do knihovny místního operátora, a od dnešního rána nemám státní ADSL, ale obecní wi-fi. Zadarmo, protože vysílačka je na střeše úřadu. Připojení trvalo asi čtvrt hodiny, měla jsem si to zařídit už dávno.
Nemyslím si, že to všude půjde takhle snadno – problémy můžou nastat třeba v menších obcích, kde zastupitelstvo šetří každou korunu, nemá představu nebo možnost, jak připojení líp technicky zajistit, a navíc považuje internet za něco, kde se hlavně prohlíží porno a hrajou hry. Ale věřím tomu, že většina knihoven si nakonec poradí; národ knihovnický je velice vynalézavý, otužilý a životaschopný. Jenomže stejně mě to štve.
Nevadí mi, že jsem musela z obce vytáhnout necelých 2000 korun na nový router a zvednout telefon a zadek ze židle. Vadí mi celková nekoncepčnost: připojení se napřed zavede a uzákoní jako povinnost knihovny, pak se odpovědnost za něj převádí z ministerstva na ministerstvo (informatika – vnitro – kultura) bez představy, co dál, pak se řekne, že se zruší, knihovníci protestují, takže se nezruší, udělá se průzkum, nic konkrétního se z něj nevyvodí, s profesními sdruženími (SKIP) ani občanskými iniciativami (Internet pro všechny) ministerstva nekomunikují, a připojení se nakonec stejně zruší, aniž by knihovny, které to potřebují, dostaly jakoukoli informaci o tom, jak si jednoho během měsíce zařídit nové nebo kam se obrátit o radu. Navíc v měsíci knihoven a čtenářů, kdy většina knihovnic neví, co dřív, a těsně před Nocí s Andersenem, během které v posledních letech fungovaly např. chaty mezi dětmi, které ten den v knihovnách spaly… no nic. Ještě bych možná mohla napsat, že téma letošního března je Sladký život s knihovnou. Dám si do kafe tři kostky cukru a možná, že pak ta pachuť z celé kausy nějak zmizí.