Reklama
 
Blog | Olga Černá

Po Vánocích

(Krátký výlet s kontextovou reklamou.)  

Babiččino i moje cukroví mizí z mísy, perníky ze stromečku: zůstalo osamělé srdce, kometa, los a kočka. Prázdné krabice. Plný dřez nádobí. Něco hraje, pořád. Nedělní mrtvo. Jdu radši ven.

Klínové písmo osení ve sněhu. Přes pole stopy jezdců, vedle nich otisknutá těla andělů.

Vzkazy v neznámém písmu: sklon nahých větví proti obloze, praskliny v kameni, zrezivělá dna hrnců pod listím, kroužení vyplašených ptáků.

Reklama

Ticho zmrzlého potoka. U břehu rybníka dvě malé kachny, smutná a veselá. Led jako sklo, v něm tři bubliny nad sebou. Zamrzlý rybí dech.

Suché kytky a vybělené kosti zvířat. Ti, kteří nepřežili.

V lese se rychle smráká. Za stromy mizí trojice nezřetelných postav: Kašpar, Melichar, Baltazar? Nebo Petr I., II. a III.

Nebe nad loukou na dvě půlky. Nalevo tmavá noc, vpravo nad šumavskými kopci poslední podivuhodně vybarvené útržky mraků. Jdu po paměti, skoro potmě. Cesta se stáčí k domovu.

Za dveřmi světlo a teplo. Červené víno, černé kafe. V pokoji někdo brnká na klavír, asi já. Kaktusy na okně k sobě naklánějí hlavy, něco si šeptají. Nerozumím jim ani slovo.

 

(Něco jako opožděné a neúplné pf. Ale všechno se dopravdy stihnout nedá.)

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama