Reklama
 
Blog | Olga Černá

Prosím tě

Sněžilo celou noc. Na listí, kamení, do snů. K ránu se mraky roztrhaly, ukázalo se bledé slunce.

Jen a Tak stáli u zamrzlého jezera, dýchali si na zkřehlé ruce, dívali se na ptačí stopy ve sněhu. Vedly od břehu doprostředka, byly dost velké.

„Labuť,“ řekl Tak.

Jen mlčel. Otočil se k jezeru zády, přes zasněženou pláň se táhla vyšlapaná stezka. Končila u jejich nohou.

Reklama

„Tudy jsme přišli?“

„Nemohli jsme tudy přijít, když už jsme tady takovou dobu.“

Mlčeli oba. Potom Jen natáhl ruku.

„Prosím tě, nedívej se tak na mě.“

„Roste ti peří.“

Letěli nad jezerem a lesem, nad pláněmi a městy, křídla jim skřípěla.

 

Už na ně nevidím.

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama