O jejich autorovi jsem tu dvakrát psala, v roce 2008 a 2009. Stručně se dá říct asi tohle: Miroslav Šašek byl český malíř a ilustrátor, od roku 1947 žil v cizině, hlavně v Paříži a Mnichově, kde několik let pracoval v redakci Svobodné Evropy. V roce 1959 napsal a nakreslil pro děti všeho věku knížku This is Paris. Vydalo ji londýnské nakladatelství Allen a líbila se, takže nezůstala sama; následovaly This is London, Rome, New York, Edinburg… celkem ilustrovaných měst či zemí vyšlo osmnáct, v desetitisícových nákladech a řadě jazyků. Šašek dostal hromadu dopisů od čtenářů a různé ceny, třeba klíč od města San Francisco:
Česky knihy nevyšly a jejich autora u nás skoro nikdo neznal. Já jsem se k němu dostala přes rodinu: na téhle sto let staré fotce jsou manželé Šaškovi se svými šesti syny, jednou dcerou, jejím manželem a třemi vnoučaty. Druhý pán zprava nahoře je Alois Šašek, budoucí otec malíře Miroslava, malá holčička úplně vlevo dole je zase moje budoucí babička.
V roce 1980 Miroslav Šašek zemřel a nad jeho knížkami jako by se zavřela voda. Až v novém tisíciletí začaly vycházet v reedicích, napřed anglicky, potom francouzsky, německy… v tuzemští nakladatelé zájem neměli. Totiž myslela jsem si, že nemají, dokud jsem se neseznámila s Baobabem. Potom se věci daly do pohybu, díky řadě dobrých lidí vznikla Nadace Miroslava Šaška a dneska je už konečně na pultech knihkupectví úplně první české vydání This is… vlastně To je… – „výlet do Paříže a Londýna s nejmenší ekologickou stopou a bez strastí a navíc také výlet časem zpět o 54 let“. Současně vyšly knížky i slovensky, o něco dřív polsky a rusky. Musím říct, že nadpisu Это Париж nějak pořád nemůžu uvěřit.
Krom toho měl vloni na podzim Šašek menší výstavu obrazů a ilustrací na festivalu Tabook, letos v létě větší výstavu v Moskvě a Nižním Novgorodě. Na Tower Bridge visely od března reprodukce stránek z This is London; dívala jsem se chvíli, jak mezi nimi lidé chodí, prohlížejí si obrázky, čtou si a smějí se… byla to radost.
V zimní Revolver Revui vyšel o Miroslavu Šaškovi článek; napsala jsem ho já, protože nebyl zrovna po ruce nikdo lepší. V únoru si přijeli prohlédnout kufr s pozůstalostí pánové Šrámek a Ryška a pro časopis Živel pak spolu připravili rozhovor: M. SASEK se vrací domů.
Snad ano, konečně. Děkuju všem, kdo na tom mají zásluhu… já to teda udělám osobně, samozřejmě, ale tady by to mělo být napsáno taky.