Reklama
 
Blog | Olga Černá

Truchla

Cosi tu prošlo, zůstaly po tom stopy ve sněhu. Jsou podlouhlé, přesný tvar už se dobře nepozná. Člověčí? Ptačí? Zvířecí? Ale vločky, které do nich napadaly, hned roztají. Tráva uvnitř se zazelenala a sedmikrásky vykvetly. Myši se do nich chodí ohřát. A děti navečer, za tmy, rozhrnují záclony, dívají se, co by to mohlo být, nepůjde to zas kolem? Ale nikdy nic nevidí. Snad tudy prošla Truchla. Ale co je to Truchla, taky nikdo neví.

+++++

Truchla šla, zakopla si o vlasy. To už tak narostly? divila se, šla se podívat do potoka, jak vlastně vypadá. Nakláněla se nad vodou, konečky vlásků se jí zmáčely. – Taková pěkná, smutná vrba, řekly si děti, dělaly lodičky z jejích tenkých lístků, pouštěly si je po proudu. Dívaly se, jak mizí ve větvích a o kus dál zas vyplouvají.

 

Reklama

+++++

Truchla si našla v lese dutý špalek. Zvířecí kůže praskaly, vzala tedy svou a vypnula ji  na něj, tenkými střívky přichytila. Šla na trh, ale ať do bubnu bušila větévkou, kůstkou, kotníky prstů nebo dlaní, zůstával němý, nic se neozvalo.

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama