+++++
Truchla šla, zakopla si o vlasy. To už tak narostly? divila se, šla se podívat do potoka, jak vlastně vypadá. Nakláněla se nad vodou, konečky vlásků se jí zmáčely. – Taková pěkná, smutná vrba, řekly si děti, dělaly lodičky z jejích tenkých lístků, pouštěly si je po proudu. Dívaly se, jak mizí ve větvích a o kus dál zas vyplouvají.
+++++
Truchla si našla v lese dutý špalek. Zvířecí kůže praskaly, vzala tedy svou a vypnula ji na něj, tenkými střívky přichytila. Šla na trh, ale ať do bubnu bušila větévkou, kůstkou, kotníky prstů nebo dlaní, zůstával němý, nic se neozvalo.