Jen a Tak přeskočili několik kamenů a běželi mu na pomoc.
„Kšá!“ křičel Jen a Tak kolem sebe mával kozlím vousem jako mečem. Motýli se lekli: vous se blyštěl jako strašlivá smrtonosná zbraň a několika z nich přesekl křídlo nebo tykadlo vejpůl. Zlostně se vznesli, zakroužili jim nad hlavami a zmizeli. Poutník si oprášil kolena, přičísl knírek a představil se jako malíř na cestách.
„A kam vy máte namířeno,“ ptal se. Jen mu vyprávěl svůj sen o ptačím křiku nad nekonečnou plání.
„To bude moře,“ řekl malíř.