* * *
Myslel jsem vždycky, že v regálech jednou budu. Že bude možné mne vyjmout, zalistovat, na dopředu odhadnutelném místě sebou škubnout, co nejrychleji knížku vrátit zpátky, oprášit si ruce a opatrně se rozhlédnout, zda poklesek někdo zaznamenal… a pak se vracet kradmými pohledy, v nichž se bude snoubit soucit s mírným odporem a bázní. – Také s trochou pohrdání.
To pomyšlení mě fascinovalo. Dokonce natolik, že jsem je zformuloval do autorské předmluvy. Ale holky mi řekly, abych se vzpamatoval…
Vzpamatoval jsem se.
* * *
Já se mám v regálech třikrát: jednu větší a dvě menší knížky, všechny hodně obrázkové, pro děti. Dokonce na ně vyšly recenze. Četla jsem je a divila se, co všecko na sebe člověk poví, i když píše jen pohádku o psovi z petflašky: potřeba přátelství se přirozeně propojuje s přáním rovnocenného, vzájemně ochranitelského vztahu… chápání lásky a přátelství v úzké vazbě na pocit zodpovědnosti… Pro příběhy se starým broukem vymyslela Alžběta Skálová obal z něčeho, co vypadá jako semiš, a je to moc příjemné do ruky: knížka, vysvléknutá z papírového obalu, může již od prvního doteku vyvolávat představu něčeho tajemného, nečekaného… Bylo mi trochu líto, když jsem ji oblékala do knihovní fólie.
Ale v regálech to tak chodí. Třetí knížka je na omak hladká, uvnitř asi o tom samém: Jitka je nemocná, nemůže z postele a je jí smutno, dokud vedle ní přímo z podlahy nevyroste povídací kytka. Chvíli jsem uvažovala, že bych ji mohla věnovat Madlence H., ale když jsem si představila, jak bych každému musela vysvětlovat, kdo je Madlenka… radši jí knížku rovnou pošlu, jestli ji bude chtít.
* * *
Ty se budeš mít v regálech ještě mockrát.
Potkáš se u nich s lidskými osudy. A nejen lidskými; o ptákovi, jemuž bych přál klidné dožití v Pičíně u Hrmů, už jsem psal. – Ne, nechci Tě uvést do rozpaků.
V mých regálech se teď probírám obnovou vodní nádrže Poupě. Hromotluckým vystoupením předsedy MNV: Soudruzi, vy porušujete socialistickou zákonnost! Sponky, jimiž jsou materiály sešity, úplně vyrezly a změnily se v papír, který původně sešívaly.
Další obnova, v Kondraci: investice do hospody U Matoušků, po celém okrese vyhlášené svými řízky. – Taky stavba kachynce u rybníka Zrcadlo láká. Mám k tomu osobní důvody: já totiž nevím, co je kachynec.
Ale mohu ocitovat, že půdorysné jeho rozměry budou 72 x 5,5 metru, jeho stěny budou obity calofrigovými deskami (taky nevím), strop z heraklitu, střešní konstrukce z krokví po vlašsku kladených na dřevěnou konstrukci (taky nevím). Výplň podlahy: dusaná škvára.
Ještě jsem zapomněl katastrální číslo, takže 721/1 a 723/4.
* * *
Hrma je, jak ví úplně každý, slavná literární postava: Výpravčí Miloš Hrma se zase hlásí ve službě! – Hlásí se po návratu z nemocnice, kam ho dovezli s pořezanými zápěstími z městečka, které katastrem taky spadá do benešovského okresu, jako Pičín a Kondrac: Tenkrát jsem stoupal po schodech hotýlku v Bystřici u Benešova, v zátočině schodů pracoval zedník v bílých šatech, dlabal, aby do zdi zasádroval dvě kramle, na kterých za chvíli bude viset hasicí přístroj značky Minimax, ten zedník byl už starý, ale měl tak ohromná záda, že se musel otočit, abych prošel… Jestli by se hotýlek našel i v regálech stavebních, nevím: na zasádrování kramlí asi netřeba úředního povolen, ani ohlášení.
* * *
Hrma je, jak ví úplně každý… no, snad to nemusíme brát tak zevrubně….
* * *
Ano, tak dál: Poupě… Poupata: My máme Emu. Ema umí ♥♥♥. Ema má ♥ u mámy. Emo! Emo! ♥ máme i my! – Za zrcadlem je Alenka, to ví taky úplně každý. Ale že Jako v zrcadle Cecílie? Má taky srdce, jako Ema, je taky chytrá, jako Alenka a taky nemocná, jako Jitka. Ale neuzdraví se nakonec. Jako Miloš.
Nemáš něco veselejšího?
* * *
Veselejšího?
Slyšel jsem vtip, u soudu. Pan doktor ho vyprávěl, aby nám zkrátil a ulehčil čekání na rozsudek: Jede Kohn se Sárou vlakem, hodinu, dvě hodiny a po třech hodinách jí povídá: „Nechceš si sednout vedle mě?“ Sára poslušně a ráda přesedne, přitulí se ke Kohnovi a: „Co tak najednou?“
„Nic,“ odpoví Kohn. „Už se na tebe nemůžu dívat…“
(pokračování za 14 dní)