***
Přišli jsme domů, začala se hned odstrájet, ani jsem to okamžitě nepochopil.
Zákony a řády, které milostné stavy a projevy v těle řídí a vzbuzují, jsou, popravdě řečeno, dosud velmi málo známy.
Možná to bylo tím, že já spíš myslel na věci následující, na milování a tak, čili jsem uvažoval za roh, a ona se prostě svlékala z okouzlení, z toho vzájemného vzplanutí, byla teda mnohem přímější a dál si to ani tak nepřipouštěla.
Přestože na tom nepopiratelně bylo cosi nemorálního a vzrušujícího, být docela nahá, zatímco on byl ještě úplně oblečený, toužila Lotka ucítit horkost jeho těla na svém.
„Adriane,“ vzdychla a jazykem si olízla nateklé rty. Rozhalila mu košili, začala ho hladit a jeho srdce se rozbušilo jako zvon
Rozmařile uchopil její ruku a přitáhl si ji na svůj obrovský stroj, který trčel v dokonalé tuhosti a tvrdosti a skýtal úchvatný, božský pohled.
Celý se do ní pohroužil a nesetkal se s odporem. Pronikavá sladkost jejího těla v něm vyvolala zasténání.
Elf znehybněla a vychutnávala si nové pocity, některé byly i mírně nepříjemné. – „Domnívám se, že teď už nejsem panna.“
Šíp je vymršťován se značnou silou a hlemýžď někdy zraní svého druha skoro krvavě, ale obyčejně je tento Amorův výkon celkem neškodný.
Lahodně hřímalo kol nich Světlo Věčné – –
Pepper si mlhavě uvědomovala, že zapomíná dýchat, ale moc jí to nevadilo.
Její krásné stony obeplouvaly mou hlavu, nevšímajíce si jí.
Pomalé želvy, zvířata zdánlivě tupá a bez hnutí mysli, jsou jediní plazi, kteří v době lásky vydávají hlas. V pustých balkánských roklinách můžete slyšet podivné hlasité skřeky a naříkání a hledáte marně živou bytost, která by je snad vydávala. Konečně objevíte, že těmito zpěváky jsou želví samci a samice, kteří se sobě vzájemně dvoří.
Jejich těla pulzovala a její touha stoupala někde uvnitř jako vycházející slunce. Byli k sobě připoutáni v rytmu lásky.
Anna cítila, jak ji celou prostupuje rujná vášeň, jako by jí celým tělem pomalu táhli dlouhý živý nerv, dlouhé, citlivé, rozpálené žhavící vlákno, a vykřikla na Conrada, aby neustával, ještě ne, ještě ne…
V poslední fázi je milování velryb tak ohnivé, že se obě zvířata vztyčují kolmo z mořských vln.
Magický dotek měl okamžitý výsledek: urychlil jeho pohyby a vyvolal příznaky sladké agónie, rozplývající se uvolnění, kdy rozkoš přebíjí rozkoš a kdy hluboko zarytý meč překoná svírání nejvnitřnějších záhybů, které vyvolal tím, že je zaplavil proudem teplé šťávy, sám jsa přitom zachvácen nejzběsilejším zmítáním.
Vedle utichlo to strašlivé sténání, to vrkání a úděsné prskání, kterým doprovázejí svá objetí.
„Nebyla jste snad příliš zklamána, chudinko Jarmilo?“ – „Ó, pane Pořízku, člověk hned vidí, že máte vzdělání.“- „Zrovna tolik, abych dovedl držet pero, že ano?“
***
Na moc věcí člověku nestačí slova, chce, nechce, mluví, nemluví, ví, neví, ví, ví, ví.
Nikdy jsem se nedozvěděla, jestli třicet tři krabů a levé králíkovo ucho našli nějaký způsob, jak se dorozumívat a vyznávat si lásku.
Použitá literatura (abecedně):
- Ajvaz, Michal: Zlatý věk
- Beverly, Jo: Hříšná dáma
- Böll, Heinrich: A neřekl jediné slovo
- Cleland, Jan: Fanny Hillová
- Dahl, Roald: Milostné rošády
- Harper, Madeline: Pirátova žena
- Hooper, Kay: Hra s ohněm
- Chevalier, Gabriel: Zvonokosy
- Klíma, Ladislav: Utrpení knížete Sternenhocha
- Komárek, Julius: Milování v přírodě
- Medeiros, Teresa: Skandální noc
- Schmid, Jan: S očima navrch hlavy aneb jak jsem byl hloupej
- Updike, John: Dvojice
- Vaculík, Ludvík: Jak se dělá chlapec