* * *
Položka je… od slovesa položit? V nedokonavém vidu: pokládat. Pokládám, nakonec položím, ona leží. Nějak se stydím říct, že Veronika z minula je položka; vychází mi to cu moc na mužský způsob.
Potkají se ona a on… jinak to řeknu: velkých očí a velkých pus, jako Veronika má, se dá najít! Jéje! A nemusí se myslit hned, ehm, na mužský způsob… proč vlastně „na způsob mužský“? Je pokládání toliko zájmem mužským? Nejsme snad my, pánové tvorstva, schopni ušlechtilejších hnutí či rovnou poézie? Hartl jde s Veronikou na nákup, drží ji za ruku, tou rukou komíhá, a prozradí pak na sebe, že přitom rozkvétal pozdním blahem. – Pozdní blaho, to se povedlo. Věkem v tu chvíli patří mezi smrt Lennonovu a Talovu.
O položkách, s předsudky nikoli genderovými, ještě Tereza Boučková: Došla jsem k závěru, že výchova je při odlišném nastavení člověka položka úplně zanedbatelná.
* * *
No… když položíš hrušku mezi jablka, asi ji nevychovají. Nebo, kdo říkal Zábranovi já dávám svoji knížku v knihovně hned vedle tvojí, aby se od ní něco naučila? Tu blbost.
S lidma je to snad nadějnější, ale taky těžký. Když mezi regály přijdou děti, obyčejně se jich na něco ptám: „Koho bys chtěl do party?“
„Hitlera.“
„Proč zrovna Hitlera?“
„Všecky by zabil, zůstal by jenom Nadějkov.“
„Ty máš přece babičku s dědou v Ostravě, to bys je taky nechal zabít?“
„To ne… tak by zabil všechny, kdo nejsou v Česku.“
„Ale já mám tři tety v Americe, to mi je jako zabiješ? A jedna kamarádka je teďka v Mongolsku…“
„No, tak já bych je nezabil, jenom zvotročil, že by mě museli poslouchat.“
To je historka z loňska. Letos jsme malovali zločince a Hitler byl najednou za mřížema. Chlapec už má jiné vzory:
„Napsal jsem sloh, že ze všeho nejvíc bych chtěl být u ruský mafie a učitelka mi ho neuznala.“
„Proč zrovna u ruský mafie?“
„Ruská je nejlepší.“
„A ty znáš nějakýho ruskýho mafiána?“
„No třeba toho bejvalýho prezidenta… jak se jmenuje…“
„Putin?“
„Jo.“
* * *
Kdo říkal Zábranovi? Skarlant. Položka normalizační.
Normalizace byla taky otázka v podstatě rasová: souhlasil jsi? Podepsal jsi? Podepíšeš? Jakou barvu má tvé svědomí?
A jakou barvu má svědomí mít? První republika se vysmívala monarchii. Protektorát hanobil první republiku. Komunisté zhanobili úplně všechno… všichni mají důvod, nikdo není v neprávu, a z důvodu se rodí smrt. Citát. Jaký potom div, když svědomí přijme ochranné zbarvení a nehýbe se?
Nevyčnívá. Mlčí. – Jasně, nemělo by…
(pokračování za 14 dní)
Související texty: Z regálů IV