Tady nás zajímá datum: 1990. – Osadou jsem nesčíslněkrát projížděl na kole nebo probíhal se psem. Nakonec jsem do ní přivedl i pár literárních postav a nechal je tam opít se (ale ne všem už bylo osmnáct) a bruslit. Tu příhodu nedatuju přesně, ne později než 1988… čím tam tedy svítili, když elektrifikace až za dva roky? Na čem vařili svůj grog? Psaní lže.
Nebo jinak se to dá říct: předchází skutečnost.
No jo. Na řadu přichází obsáhlý fascikl: projekt meliorační správy na odvodnění pozemků. Listiny napůl ztrouchnivělé, jak si je půjčila velká voda. V roce 2002.
Opakuju: není tenhle svět legrační?
* * *
Nevím. Ráda bych věřila, že je spravedlivý.
Když jsme si před třemi lety začínali psát, opsala jsem Ti: Až potom na konci té procházky jsme přišli k dřevěné bráně, kterou jsme s námahou otevřeli k výhledu do polí (a na lipovou alej), a tam ses mě zeptala, pamatuješ se, je-li vůbec možné doufat v nějaké dorozumění mezi lidmi, tak velice si navzájem cizími…
Tohle je asi ta alej, dvakrát:
* * *
Nevěřím, že je spravedlivý. Svět prostě je, nic víc. Taky dám obrázek.
Poznáš, co je tohle?
* * *
Zas nevím… šlépěje? Anebo, když vezmu v úvahu Mistrovu náklonnost k obrázkům míň oblečených děvčat, ta slibovaná Pětiletka? Pod závějí, jako z bílého obrazu:
On nevěděl, on maloval
tu nahou zimu, její pevné kosti,
údolí klína, hlubší, nežli chtěl,
a výšku ňader v strmé závratnosti.
Sněžilo na model.
Kdysi nám češtinář vysvětloval zvukomalbu na podzimních verších zvadlé zas listí / svistí a pistí. Zima s mrazem a strmou závratností mi přijde mnohem názornější.
* * *
Pětiletka. Tu přeci musím napřed napsat. Jak mohu vědět, co si myslím, dříve než uslyším, co říkám?
Čmáranice vznikla jednoduše: chtěl jsem, aby fotka vypadala jako kresba. – Já malovat neumím, nikdo v Medvědí neumí. Chybí nám vlohy i šikovné ruce. V Medvědí se píše a hraje: muzika, šachy, scrabble. Karty, hlavně whist a černá kočka. Aktivity: jak bys pantomimicky zahrála „Na plný plyn“?
Říkal jsem Ti, zkomolením čeho vzniklo Medvědí? Původně je to Nedvězí, které vlastně znáš. Pár stovek metrů od domu Tvých rodičů. – Ale když jsem Nedvězí komolil, nevěděl jsem o Tobě ještě nic.
Zase ty položky, které si napřed vymyslíme, a ony potom…
* * *
A kde je Medvědí?
(pokračování za 14 dní)
Související texty: Z regálů VII