Ta knížka je vzpoura. Vzpoura proti katolickému všemu, co se v klaunovi usazuje výchovou, životem, láskou ke katolické dívce. Proti něčemu takovému se Ty ani já nemusíme vzpírat.
Jen ať si hřmějí mše! Nedolehnou mi k loži.
Jen ať si regenschori své alelujá řvou.
Do smrti zaštítěn před smrtelností boží
Já k smrti přepadán jsem smrtelností svou.
Pěkné štěpné rýmy, přitom jednoduché. – Já, jak o tom pořád přemýšlíme, já nevím, co je psaní. Ale vzpourou by trochu být mohlo…
* * *
Cohena asi radši v originále… a Klaunovy názory jsem četla někdy na gymplu, půjčil mi je spolužák. Takhle jsem se dostala k většině knih, které za něco stály: měla jsem velké hezké oči, velkou pusu a spolužáky. Četla jsem tehdy dost; dneska si možná víc pouštím písničky.
Z knížky si pamatuju, jak Hans utíká ze své studené rodiny, hřál jsem jí ruce v podpaždí, děti, které se nenarodily, a vždycky pro tebe budu mít hrnec polévky na plotně…
Německo za války zažil táta, ale byl tehdy mladší než Hans. Málo jídla a noci v krytu… dneska, když se dostanu do Sudet, čtu si na opuštěných hřbitovech nápisy v řeči, kterou mluvila moje babička, a nerozumím slovům. Zůstala jenom jména.
Hans a Marie.
Thomas a Gerda.
Otto a Hilda.
* * *
Etwa 8 Jahre nach der Durchführung dieses Umbaues se ukázalo, že hraniční zeď nasypaným materiálem auf unerlaubt Weise derart angestrengt wird, takže hrozil ein Einsturz. Herr Kanderál mit seine Forderung odkazuje se na pořad práva soukromého.
Bei der Prüfung příčin zamočení zdi sind sämtliche Gefertigten k názoru gelangt, že příčina vězí mit grösster Wahrscheinlichkeit in dem alten und stellenweis již rozrušeném kanále, odvádějícím veškeré Ab – und Oberwasser.
Geschlossen, vorgelesen und gefertigt.
Obracím listy s protektorátním datem. Befund. Durch eingehende Besichtigung an Ort und Stelle wurde Folgendes festgestellt: Das Gebäude des ehemaligen landwirtschaftlichen Lagerhauses in Wlaschim entspracht nicht mehr den Anforderungen des Betriebes der Molkerei. – Hallelujah! Nad tímto befundem, rozvazujícím ruce zamýšleným stavebním úpravám, Wenzel Müller, který se před válkou a pak zas po válce jmenoval Václav Miler, dozajista poděkoval Pánu.
* * *
Maminčina rodina ze Sudet pocházela, ale její rodiče odtamtud odešli ještě včas, na statek do vnitrozemí. Po válce zase ze statku odešli, i se psem, taky ještě včas. Dokud mohli jít alespoň trochu z vlastní vůle.
Dědeček se jmenoval Svoboda, babička za svobodna Laušmanová. Za války se to psalo Lauschmanová, protože když se Laus napíše bez háčku, znamená to veš. A Lausman asi něco jako Všivák.
Čeněk a Miloslava.
(pokračování za 14 dní)
Související články: Z regálů XIII