* * *
Dostal jsem od Tebe Starého brouka. – Ty teda říkáš, že je to pavouk pro štěstí, a někde uvnitř si uvědomuju, že víš, o čem mluvíš. Jenže pro mě je to prostě Starý brouk… lidé rádi filosofují, že svět se mění, ale vlastně tím chtějí říct, že se děje něco, co jsme si nepřáli.
Dostal jsem od Tebe Brouka, a neustálým nošením v batohu se mu hlava oddělila od těla. Ale ať je to Brouk nebo Pavouk; dívám se na něj, myslím na ledacos a poslouchám, jak se svět mění.
* * *
Je to, Michale, jednoduchý: brouk má šest nohou, pavouk osm.
Co jsi ode mě dostal, je pavoučice Rózi z knížky o starém broukovi a taky z mojí kapitolky v Ritině Světě naděje a pohlazení. Tam ji ode mne dostal španělský atašé Michal. A já si nemůžu nechat utrhnout hlavu od těla, aspoň myslím, že ještě ne, ani ruce… chceš říct vtip?
Přijde malý Icík za maminkou Sárou a ptá se: „Mami, jak lítaj krokodýli?“ – Maminka obrátí oči v sloup a povídá: „Prosimtě, kdo ti nakecal takovou hloupost?“ – „Tatínek říkal, že krokodýli lítaji. Tatínek nikdy nekecá.“ – „Víš, Icik … někteří krokodýli občas trochu lítaji. Ale strašně nízko.“
* * *
Směješ se, to je dobře.
Hodně jsem nad tím přemýšlela. Bylo by tak snadný předklonit se…
Jo, to by bylo. Mohli bychom skočit spolu.
To by bylo fakt něco.
Jako Butch a Sundance. Thelma a Louise. Tango a Cash. Ale k nám dvěma by se to nehodilo.
Takže co teď bude?
Musíme sami sobě… odpustit. Nikdo jinej to za nás neudělá.
Kdo vlastně jsi? Jsme?
To vážně nevím. Drbeme, datlujeme a chlastáme…
Související články: Z regálů XXII
Rejstříky:
Jmenný rejstřík
Další rejstříky